Moc a dosah billboardů se možná přeceňují. Ale Mildred Hayesová dobře ví, proč si na celý rok pronajala tři billboardy u zapadlé cesty za městečkem Ebbing v americkém státě Missouri. Hrdinka snímku Tři billboardy kousek za Ebbingem, který nedávno získal čtyři ceny Zlatý glóbus a teď se o něm hovoří jako o favoritu nadcházejících Oscarů, tím činem šlápla na kuří oko celému městu.

Titulní billboardy však ve filmu, který od včerejška promítají česká kina, představují především symbol bolesti, zármutku a vzteku. Těmi je naplněna Mildred, jejíž dceru před několika měsíci kdosi znásilnil a zavraždil. Všechny své emoce matka umístila na tři reklamní plochy a adresovala je šerifovi Williamu Willoughbymu, který podle ní pro dopadení vraha nic nedělá.

Jenže jak už bývá ve filmech i divadelních hrách irského dramatika a režiséra Martina McDonagha zvykem, vše je složitější. Jakkoliv Frances McDormandová v hlavní roli trochu připomíná hrdinku slavného kriminálního snímku Fargo od bratří Coenů, divák brzy zjistí, že k dobrácké těhotné policistce z tohoto filmu má Mildred daleko. Byť herecky svou nejslavnější, přes dvacet let starou roli McDormandová přinejmenším dorovnává a ocenění Zlatý glóbus letos získala právem.

Bez slitování

Mildred Hayesová (hraje ji Frances McDormandová) je takřka dokonalý protipól jiné hrdinky ztrápené smrtí dítěte, již lze aktuálně vidět v kinech. Oproti postavě z německého thrilleru Odnikud, která též hledá spravedlnost i mimo oficiální cesty, je Mildred ve svém zármutku i touze po spravedlivém trestu až dětinsky umanutá. Martin McDonagh tak na rozdíl od režiséra Odnikud Fatiha Akina nevytvořil portrét utrápené duše, jíž lze lidské nedostatky a slabosti odpustit nebo pro ně mít pochopení. Naopak: i za tragických okolností se McDonagh v povahových nedostatcích Mildred až nemilosrdně vrtá.

Martin McDonagh diváky i kritiky popouzel už svými divadelními hrami. Pro jedny byl sprostý a nevybíravý, některým irským kritikům zase přišlo, že McDonagh, který vyrostl v Londýně, dělá z irských hrdinů a témat jakýsi vývozní artikl plný stereotypů. McDonagh přitom v hrách − plných morálně pochybných tragických hrdinů i břitkého jízlivého humoru − dával najevo, že realismus není jeho doménou.

Do hry Pan Polštář z roku 2003 o spisovateli, jehož povídky ožijí, si půjčil větu od režiséra Orsona Wellese: "Jedinou povinností vypravěče je vyprávět příběh." Této maximě McDonagh zůstal věrný i ve svém filmovém díle, které započal krátkým snímkem Šestiraňák, oceněným Oscarem, a pověst talentovaného režiséra stvrdil celovečerní krimikomedií V Bruggách.

Ve svém nynějším, třetím filmu McDonagh opět překvapuje schopností neustále odklánět vyprávění nečekanými směry. Příběh o truchlící matce, která se rázně, až agresivně postaví nečinnosti policie, se záhy komplikuje. Zpočátku třeba zjištěním, že šerif Willoughby není žádným jednorozměrným, liknavým strážcem zákona. A paličatá Mildred zase dělá vše pro to, aby si navzdory osobní tragédii znepřátelila celé okolí.

Navzdory radikálnímu humoru a násilným scénám McDonagh natočil svůj nejvážnější, nejjímavější film plný smutku. Všeobecně sklízí chválu, byť zaznívají i kritické hlasy. Často na téma, že autor nerozumí americkým problémům a reáliím. A že v postavě rasistického, za své činy nepotrestaného policisty znevažuje rasové problémy ve Spojených státech.

Jenže právě fakt, že ve Třech billboardech není hodných a zlých hrdinů, patří k hlavním přednostem snímku. McDonagh neustále posouvá optiku, s níž hledí na své postavy. Třeba napětí mezi šerifem Willloughbym a Mildred Hayesovou v jediné scéně projde několika emočními zvraty, když vážně nemocný šerif uprostřed hádky vykašle krev na Mildredin obličej. Z až krutého, přesně načasovaného "fórku" tu McDonagh přejde ke chvilce intimní povahy.

McDonagh není tak vynalézavý a přesný režisér jako bratři Coenové, k nimž bývá přirovnáván. Podobně jako oni však umí pracovat s nadsázkou i s herci.

S pomocí Frances McDormandové, Woodyho Harrelsona coby šerifa a Sama Rockwella v roli jeho podřízeného, který rád mlátí černochy, vytvořil komplikované silné postavy. Divák k nim nemůže zaujmout jednoznačný vztah. Ale může se neustále nechat překvapovat tím, jak se vyvíjejí vztahy mezi nimi.

Film

Tři billboardy kousek za Ebbingem
Scénář a režie: Martin McDonagh
CinemArt, česká distribuční premiéra 18. ledna

Tři billboardy kousek za Ebbingem možná přesně neodrážejí realitu jižanské Ameriky, jak namítají zámořští kritici. Však také McDonagh mnohem víc čerpá z tamních literárních či filmových archetypů než ze skutečných lidí.

Kniha jižanské autorky Flannery O'Connorové s názvem Dobrého člověka těžko najdeš se na plátně přímo objeví. A už svým názvem může být dobrým vodítkem k McDonaghovu vidění světa, které je podobně jako u O'Connorové jízlivé, uštěpačné a zároveň hluboce morální.

Film je plný sprostého humoru a agrese, jaká patří spíš někam na Divoký západ. Jedna postava tu klidně prohodí druhou oknem na prašnou ulici jako ve westernu. Přesto je zásadním tématem McDonaghova snímku nakonec vykoupení.

Vyprávění kolem něj krouží v divokých zákrutech, až síla příběhu definitivně vypluje na povrch s poslední replikou. Ve Třech billboardech kousek za Ebbingem lze opravdu těžko najít dobrého člověka. Na nikom nezůstane nit suchá. Ale kousek křesťanské lásky si zaslouží každý z místních obyvatel.

Související