Kulturní dimenze globalizace a konstantní snižování státních výdajů na kulturu mají spolu se zvyšujícími se provozními náklady hluboký dopad na každodenní chod muzeí. Tyto nestabilní ekonomické podmínky vytváří na muzea tlak k osvojení si nástrojů běžně používaných v komerční sféře. Na počátku 21. století tak dochází ke komercionalizaci muzeí a z muzeí jako chrámů se začínají stávat muzea jako zábavní parky. Součástí těchto tendencí je i stále narůstající trend muzeum franšízingu.

Velká muzea podobně jako řetězce restaurací otevírají své pobočky po celém světě a mají tendenci k vybudování globální značky. Zářným příkladem úspěšného projektu takového charakteru bylo otevření Guggenheimova muzea v Bilbau v roce 1997. Od tohoto okamžiku uplynulo již dvacet let a brzy by mělo dojít k otevření muzea stejné značky v Abú Dhabí. Podobnou strategii však zvolilo i francouzské Louvre muzeum, jež propůjčilo své jméno k vybudování muzea taktéž v Abú Dhabí a které bylo otevřeno v listopadu loňského roku.

Pionýrem v oblasti muzeum franšízingu byla právě Guggenheimova nadace v době, kdy byl jejím ředitelem Thomas Krens, který inicioval spolupráci se španělským Bilbaem. Město Bilbao bylo mezi léty 1979 a 1985 sužováno silnou recesí, kdy míra nezaměstnanosti vyrostla téměř na 25 procent. Záměrem vybudování ikonického muzea bylo nastartovat ekonomický, kulturní a sociální rozvoj regionu. Muzeum vytvořilo v regionu 4500 nových pracovních příležitostí. Původní odhady před otevřením muzea počítaly s návštěvností 500 tisíc návštěvníků ročně. Po otevření se ukázalo, že tyto odhady byly až příliš skromné a muzeum ročně navštíví mezi 900 tisíci a jedním milionem lidí, z čehož 70 procent tvoří cizinci.

To má samozřejmě masivní dopad na turismus a lokální ekonomiku daného regionu. Mimo těchto ekonomických benefitů v podobě multiplikačního efektu přineslo muzeum regionu i velké množství socio-kulturních výhod. Řada měst se přirozeně snaží následovat tento trend a projevila zájem o vybudování muzea globální značky. Příklad města Bilbao je však ojedinělý a velmi těžko opakovatelný.

Ukázkovým příkladem je zmíněné Abú Dhabí, kde již došlo k otevření muzea Louvre Abú Dhabí a stalé probíhá stavba Guggenheimova muzea. Abú Dhabí zaplatilo francouzské vládě 1,8 milionu eur za třicetiletou licenci na značku Louvre, zápůjčky ze sbírek a poradenství. K tomu je nutné připočítat investici v podobě milionů eur k vybudování speciálního ostrova o rozloze 2700 hektarů, na kterém muzea stojí. Spolupráce Abú Dhabí s francouzským muzeem vyvolala samozřejmě velkou řadu negativních reakcí. Se stavbou obou zmíněných muzeí na ostrově Saadiyat Island je navíc spojena kontroverze ohledně pracovních podmínek stavebních dělníků.

O vybudování muzeí globální značky se pokouší i další metropole, poslední pokus jsme zaznamenali v Helsinkách, kde dokonce proběhla architektonická soutěž na vybudování dalšího Guggenheimova muzea. Kvůli negativním reakcím obyvatel a některých politických autorit byl nakonec tento projekt zrušen.

Přesto je velmi pravděpodobné, že se tento trend jako nástroj ekonomického rozvoje měst a udržitelnosti samotných muzeí bude dál prosazovat.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru