Nejbližší srovnání, jak v různých zemích funguje přímo volený prezident, se nabízí na Slovensku, kde mají s výběrem hlavy státu o dost delší zkušenost než Češi. Zavedli si ji už v roce 1999, o třináct let dříve než Češi. Ještě předtím tehdy dominantní HZDS, vedené autoritativním Vladimírem Mečiarem, jako prvního prezidenta prosadilo nevýrazného Michaela Kováče, jenž se ale nakonec emancipoval do té míry, že čelil té nejhrubší diskreditaci a gangsterským metodám, včetně únosu syna. Aférou se zabývá slovenská justice dodnes, protože vyšetření a potrestání pachatelů dlouho bránily sporné amnestie vyhlášené Mečiarem.

Kováčův nástupce − první přímo volený slovenský prezident − Rudolf Schuster se do povědomí nijak výrazně nezapsal. Po něm následující Ivan Gašparovič získal prezidentské křeslo paradoxně v souboji s Mečiarem, jehož byl předtím dlouholetým spolupracovníkem. Ve volbě ho proti němu podpořily opoziční strany jako menší zlo. Všichni tři první slovenští prezidenti byli zvoleni díky podpoře politických stran. Tuto kontinuitu narušil až Andrej Kiska, současná hlava státu, který se překvapivě přihlásil do voleb v roce 2014 jako nezávislý kandidát. Samotná pověst úspěšného podnikatele a filantropa by ale ke zvolení nestačila. Důležité bylo, že se obklopil politicky zkušenými lidmi, a k jeho úspěchu přispěly i chyby favorita voleb, premiéra Roberta Fica. Voliči navíc chtěli změnu a Fico už byl "okoukaným" politikem.

Prezidentský úřad dokázal Kiska využít k prosazování vlastní politické agendy, aniž by přitom sklouzl do permanentního střetu s vládou − konflikty se objevily až po čase, kdy na něj strana Směr začala tlačit poukazováním na možné daňové prohřešky či pochybnosti o využívání služebních letadel. Cílem bylo a je oslabit prezidentovu reputaci a přimět jej, aby se v příštím roce neucházel o druhý mandát, čímž by se jeho poraženému Ficovi otevřela možnost uzavřít svou politickou kariéru jako hlava státu.

Na Kiskově veřejném vystupování jsou pozoruhodné dva rysy. Zaprvé, shoda s premiérem Ficem, že národním zájmem Slovenska, jeho bezpečnosti a prosperity, je členství v NATO a v EU, včetně členství v eurozóně, a zadruhé vytrvalé obhajování základních hodnot demokracie. Proto Kiska například trvá na tom, že nepřijme zástupce stran odkazujících se ke Slovenskému štátu, který kolaboroval s nacisty, ale zároveň zajíždí do míst, kde tyto strany získávají největší podporu, aby mluvil s lidmi o příčinách jejich frustrace. Slovensku se přímá volba prostě zatím vyplácí.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.