Ležel na nemocničním lůžku a těžce oddychoval. Tváře měl bledé a propadlé. Nehty na třesoucích se rukou měly tvar hodinových sklíček a nehtová lůžka pod nimi byla fialová. Pravou rukou cosi hledal na přilehlém stolku. Záchvat kašle to hledání urychlil, v ruce sevřel plátky buničiny a rychle je přitiskl ke kašlajícím ústům. Stejně už bylo pozdě. Na bradě i na dece pod ní byla záplava nažloutlého hlenu s červenými čárkami vykašlané krve. "Fuj," prohlásil, když to uviděl. Vše pečlivě otřel a znovu se natáhl. Zmuchlanou a zapáchající buničinu nechal ležet na stolku. Už to nebude dlouho trvat, napadlo ho.

Pak si pustil rádio. Ve zprávách právě říkali, že v důsledku kouření u nás zemře každý rok asi 16 tisíc lidí, a hned poté, že poslanci chtějí zmírnit protikuřácký zákon. Ano, bylo by to vhodné. Vždyť malí podnikatelé by z takového kroku mohli profitovat, a navíc by se v hospodách vytočilo více piva. Neudělejte takový výhodný zákon. Bravo!

Možná ale zapomněli říct, že už více než 50 let víme o negativních účincích kouření, že kouření je hlavním rizikovým faktorem vzniku infarktu myokardu u mladých lidí a také celoživotním hlavním rizikem karcinomu plic. Také nikdo neřekl, že v celosvětovém kontextu platí: Čím bohatší stát, tím menší počet kuřáků. Naše země se svou dosavadní ostudnou prokuřáckou legislativou řadí k těm rozvojovým. A nikdo nezmínil ani to, že odnaučit se kouřit je nadlidský výkon a účinnost léčby této závislosti je při dlouhodobém sledování velmi malá.

Odpoledne se u pacientova lůžka zastavil lékař z jiného oddělení. Když uviděl otevřenou krabičku cigaret na nemocničním stolku, dali se do řeči. Ne snad, že by pacienta chtěl kárat nebo mu kouření rozmlouvat. Na to už stejně bylo pozdě, věděl lékař. Ale bylo to téma, které se nabízelo. "Jo, je to svinstvo," přisvědčil pacient a znělo to upřímně. "Hrozné svinstvo!" Přišla řeč i na to, že poslanci chtějí zákon omezující kouření zmírnit. To lékaře rozčilovalo. A i v tomto se oba muži shodli. Trestuhodná hloupost!

Lékař si na pacienta vzpomněl po čase, když v televizi slyšel, že zmírnit zákon se poslancům nepodařilo. Naštěstí, napadlo ho hned. Hned druhý den se zastavil na plicním oddělení a na toho pána se zeptal sestry, která měla službu. Znala ho. Chvíli sice trvalo, než dohledali jeho jméno, ale pak našli v počítači celou jeho dokumentaci. Sestra zvedla oči od monitoru. "Tak ten pán zemřel. Počátkem ledna," řekla bez emocí.

Byl lékařem už moc dlouho, aby ho taková informace zasáhla. S hrůzou si uvědomil, že si nedovede vybavit ani mužovu tvář. Jen tu otevřenou krabičku cigaret na stolku.

Související