Ty vole, to je dneska den. Začalo to v sedm ráno svrabem, pak jsem očkoval vzteklý kočky, až mě jedna kousla do ucha. Jen si to představ. Vyskočila metr do vejšky a přistála mi na hlavě. Než ji sestra ze mě servala, prokousla mi boltec."

"Ta sestra, nebo kočka?"

"Blbý vtipy. Takže následovala injekce proti vzteklině. Pro mě! A zase stříhání drápků, protahování žlázek a uší, hlodavcům jsem zabrušoval zuby a boxerům je pucoval. A s tlusťochem buldokem hodinka fyzioterapie. Masíroval jsem mu zádíčka. Mám toho akorát dost."

"No ty krááááso, máš kalup. Komu že jsi to čistil boltce?"

Znáte to. Sedíte hned vedle a nemůžete neslyšet. A tak ty dva prozkoumáváte a uhnete, až když se už už máte střetnout pohledy. Zahloubáte se pak do meníčka, ale levé ucho lehce přesměrujete. Jen trochu.

"Po obědě mě čeká jezevčík, co je po operaci kyčelního kloubu. Nevyleze ani na práh, ale panička nesleví, že musí trénovat a dát první patro. K…a! Jsem za šaška. Čtyři roky studia a teď tady pečuju o mazlíčky! Každý ráno si říkám, že s tím seknu, ale pak si vzpomenu na tebe. Máš to ještě horší.

Oba se rýpou v talíři, už žádný humor. Ten vpravo pokyvuje hlavou.

Co asi tak dělá, že je to strašnější než opilovávání králičích řezáků či endoskopické vyšetření potkana? Ne, na nejméně žádané české povolání − řidiče hromadné dopravy − nevypadá. Příliš elegantní, knír a vous zastřižený u Brothers. Vyhazovač, bodyguard, bankovní ochranka? To by měl sako víc nadité. Hlídač v supermarketu? To by v něm zase víc plaval. A boty? Takhle vyleštěné by je měl snad pojišťovák, ale byl by pomačkanější. Šéf masokombinátu? Fuj, vzpomínka na dávnou studentskou brigádu a slepičí mrtvolky ladně se pohupující na automatické lince mě zase praští přes nos. Tenhle hezoun k drůbeží paštice ale v životě ani nepřičichl. I když. Testovač vůní? Osm a půl hodiny s nosem kdoví v čem. Hrůza. A kdyby šlo jen o parfémy! Prý jsou profesionálové, kteří se specializují na vybrané části lidského těla, kanály, tunely, kabiny raket nebo letadel. Už to mám. Že on to bude pilot! Pilot řečený sjomčik. Táta mi kdysi vyprávěl, že sjomčik při raketových ostrých střelbách létá nad terénem a na laně za sebou táhne cvičný cíl. Za časů Varšavské smlouvy měli prý sjomčici speciální hřbitůvky v každém vojenském prostoru. Jak se těm chlapíkům asi říká v NATO? A kde je pohřbíva…

"Hele, kámo, pádím. Zatáhneš to?"

Nenechá mě to ani dofabulovat, kazisvět jeden.

"Jasně, vole. Proč ten spěch?"

"Dyť víš. Ministerskej úředník nemá tolik času na oběd. Zvlášť teď, když se zabydluje novej šéf. Ale neboj, ve čtyři to v kanclu zapíchnu a dáme fotbálek. Oukej?"

Související