Sotva vstoupíte do letos otevřené restaurace Rita Cavolo, sídlící na poklidném konci vinohradské Lublaňské ulice, cítíte se jako v italské osterii: interiér, menu, jídlo, víno i obsluha jsou nápadně jednoduché a nic zbytečně nepředstírají. Rita Cavolo je i celkem levná, čímž nemyslím podezřele laciná: denní polévka tu stojí 37 korun a rigatoni se svíčkovou 256 korun. Prostě klasické denní bistro, což v Itálii, která tenhle francouzský termín nezná, zhruba znamená osterii.

Interiér působí prostě, ale stylově: světlý prostor s velkými okny, vysokým klenbovým stropem, poctivým dřevěným nábytkem i podlahou je kompletně bílohnědý a hned pochopíte, že ho spíš než Melania Trumpová navrhl někdo ze severu. Jednoduchost určitě nebývá na škodu a zvlášť v Česku, kde je gastronomii největším nepřítelem přílišná fantazie, podniku by ale přece jen prospěl aspoň jeden teplejší dotek. Restauraci schází intimnější atmosféra, místo na delší manželskou i mimomanželskou večeři to fakt není. To spíš na oběd, rychlou večeři nebo skleničku vína po práci. K ní se hodí i stylový bar.

jarvis_5a576f3c498ebde45b85ce8c.jpeg
Ilustrace: Kateřina Čupová

Úspory na nesprávném místě

Hůř se nejen k Itálii hodil "depkařský" soundtrack, který mě uspával během celého oběda. Anebo už prostě jen nevládnu hlubší spiritualitou, takže je na mě kombinace severského designu, severské teploty v restauraci i severských temnějších tónů až moc. Ale k jídlu: Rita Cavolo je italská, a proto čekejte těstoviny, hebké olejové polévky, mořské plody, ragú i polentu. Menu mají dvojí, jak bývá v "meníčkovém" Česku podmínkou přežití: kratší a levnější denní a delší a dražší stálé, ani to ale není zbytečně dlouhé.

V podniku dělají největší byznys přes obědy a na všech stolech leží jen denní menu. Možná i proto vznikl mezi mnou a číšnicí menší moment překvapení, když jsem i přes oběd požádal o stálé menu. Odpovědí mi bylo i vyjmenování několika jídel, která nemají, protože je oběd. Objednal jsem denní krémovou květákovou polévku s restovanou pancettou a ze stálého menu grilované krevety se šafránovou omáčkou, čerstvým koriandrem a kaparovou gremoládou (165 korun), hovězí rigatoni a taky čokoládový mousse s chilli.

Související
Infografika Rita Cavolo

Polévka chutnala jemně krémově a díky olivovému oleji italsky hebce, výraznější chuť květáku a hlavně pancetty ji ale nejspíš opustila někde mezi kuchyní a mým stolem. A podobně opustila i lehce gumové krevety osvěživá chuť koriandru a zvlášť toho čerstvého, jak se píše v menu. Ano, osterie má být levná i jednoduchá a šéfkuchař má držet fantazii na uzdě; to ale neznamená, že drží na uzdě i základní chutě a vůně jídel. Právě to je přece Itálie!

Čerstvé byliny a zelenina se z jídel vytratily někde mezi kuchyní a mým stolem.

Nevím, jaké jsem pil ke krevetám bílé víno. Možná i proto, že to nevěděla ani jinak milá číšnice. Prostě ho představila jako italské a dala mi ochutnat; chutnalo úměrně ceně (1,5 dcl za 78 korun). Zato piemontská barbera určitě chutnala k hovězím rigatone líp než za 100 korun, které stála. Těstoviny byly uvařené al dente a měly o něco výraznější chuť než předchozí jídla. Jen omáčka byla bohužel řidší a postrádala lepkavost, která ji udrží na těstovinách.

Říká se to nejlepší na konec. Tím byl určitě čokoládový mousse s chilli papričkou položenou na krustě z hořké čokolády a dochucený hustou omáčkou z lesního ovoce (112  korun). Téměř kompenzoval chuťový deficit předchozích chodů; chutnal plně a delikátně hořkosladce, žádná laciná čokoláda na vaření!

A se sladkou tečkou přichází i čas na celkový kontext. Rita Cavolo jistě není špatný podnik: jídla jsou připravená i podávaná na úrovni, v kuchyni neřádí žádný Babica. Brek nad potlačenými chutěmi vychází spíš z vyššího očekávání, které podnik vzbuzuje. A taky ze srovnání s ostatními novými pražskými "bistry", která v kvalitě jídla i nápaditosti menu mnohdy předčí i mnohem dražší restaurace.

Související
Infografika Rita Cavolo