S černa lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpi silný Topol,

obzíra krajiny na vsě strany,
i zasténá pláčem holubiným.
Vhled k modru vrchu,
vitače spatřichu vúkol všady,
v jich patách jak hejna kobylek
tlupy temné se ženú.
Zasténá opět silný Topol
a zvolá v lúno siných skal.
Kde je Miloš, vojvoda náš,
jen dýmem jesť velenie jeho.
Než nevidí prúdy, jak valí se,
a vsem stranám kručichu bohy
a vsem stranám kácechu dřěva
i plačichu krahuje z lesóv,
kde je vojvoda Miloš náš?
Miloš vojvoda slabichu v čelo
viróza zlá skolila ho.

Přečtěte si také další povídky

"Vzhóru na koně!" vyrazi z hrdla Topol,
kacichu se vojvoda virózou sťatý,
udatý lev s gulemi nahradí ho!
I žene Topol vpřěd jako krupobitie,
vítačem nebude ni ohýbat hřbet,
Miloše slabiechu nahradí sám
a s ním jeho mlat i meč.
Miloš vojvoda potáciechu svoji paži
Topolu reku naproti vztáhne.
Zadrž, reku s gulemi, nevidíš
před sebou zásluhu moji?
Aj já tu proti vítačům stojím
jak čelo beranovo silné.
Svůj mlat má ruka svírá
pěstí jak ocel silné.
Smích hrubý otřese prsy
Topola reka, i gule se mu třesou.
Jak čelo beranovo, starče, ty díš?
Dýmem jsi, virózou zchablý,
ustup rekovi, nech pozvedne meč!
Tu zvíře zhrblé supí vpřed,
není to zvíře, je to muž,
není to muž, je to Ovčáček sám.
Můj pane, mám ho, mám,
volá to zvíře, jež mužem se zdá.
Peroutkův text má paže třímá!
Já nalezl a mám ho,
kouzlo je zlomeno, prokletí padá!
Divý ryk dere se Miloši z hrudi,
vojvoda posílen pozvedá meč.
Mocný ryk otřásá skálou,
na níž před chvílí sám Topol stál.
Hitler je gentleman, tak zde to stojí,
vlevo dole, jak řekl jsem já.
Kavárna co brloh ve vichru
v děsu se hrútí. A Topol?
Jak ten dým vítr ho odvál.

Dosud neznámý fragment Královédvorského rukopisu objevil Ondřej Neff

Související