Politici v Česku mají velký problém domluvit se, jakou by měla jejich země vést evropskou politiku. A neumějí v Evropě hledat spojence. I proto má Česko v Bruselu menší vliv, než by odpovídalo jeho velikosti, říká pro HN Daniel Brössler, bruselský zpravodaj německého deníku Süddeutsche Zeitung a jeden z nejvlivnějších novinářů v centru Evropské unie. Podle něj k tomu negativně přispívá i vystupování prezidenta Miloše Zemana.

HN: Jak Zemana vnímají rozhodující politici v Berlíně nebo jinde v Evropské unii?

Rozhodně ho ani v Berlíně, ani třeba v Bruselu neberou moc vážně. Politické elity v členských zemích EU i v Bruselu samozřejmě vědí, že Zeman má jen omezené pravomoci a možnosti.

HN: To, že ho neberou vážně, je dáno jen jeho omezenými pravomocemi? Nebo i tím, jak vystupuje a jaké postoje zastává?

Obojím. I kvůli tomu, jak se vyjadřuje například k Rusku nebo k evropským záležitostem. Myslím, že se ví, že je to politik, který sám sebe nemá vždy na sto procent pod kontrolou. Přijde mi, že v poslední době už ani nikdo moc neřeší, co kde zrovna prezident České republiky řekl.

Daniel Brössler (48)

Narodil se v Německu českým rodičům, kteří po okupaci Československa v roce 1968 uprchli do Mnichova. Díky tomu umí perfektně česky a vývoj v Česku podrobně sleduje. V současnosti je šéfem kanceláře deníku Süddeutsche Zeitung v Bruselu. Brösslerovy noviny mají v centru Evropské unie celkem tři zpravodaje. To je, mimochodem, stejně jako součet všech českých novinářů v Bruselu. Brössler byl před příchodem do Bruselu zpravodajem Süddeutsche Zeitung v Moskvě. Předtím pracoval jako zpravodaj německé tiskové agentury DPA ve Varšavě. Píše hlavně o evropské zahraniční politice a o jednáních o dalším prohloubení evropské integrace.

HN: Platí to i o Zemanových postojích k migraci? Jak víme, je kvůli tomu tvrdým kritikem Německa i celé EU.

V tom je brán jako součást určitého středoevropského bloku. Například v Berlíně se moc nerozlišuje mezi Zemanem, Orbánem nebo Kaczyń­ským. Ale co se týče Česka jako takového, není na něj v Evropě v tomto směru soustředěna taková pozornost jako na Maďarsko a Polsko.

HN: Proč?

Opozice proti evropské migrační politice je spojována hlavně s Orbánem a polskou vládou. I proto, že se často vyjadřují velmi ostře. Vláda Bohuslava Sobotky sice taky odmítala povinné uprchlické kvóty, ale vyjadřovala se, řekl bych, opatrněji než Maďaři a Poláci. Takže nebyla v centru kritiky třeba z Německa.

HN: Nedochází ale v Německu či jinde k určité sebereflexi v tom smyslu, že v roce 2015 Němci většinově uprchlíky vítali, zatímco politici jako Orbán nebo Zeman už tehdy varovali před riziky spojenými s migrací, jako je například terorismus? A aspoň v určité míře se tato varování přece ukázala být oprávněná…

To máte pravdu. Od Angely Merkelové sice podle mě neuslyšíte větu, že se mýlila ale je jasné, že německý přístup k migraci se už velmi výrazně změnil.

HN: Jak to v této souvislosti dopadne s novým návrhem na zavedení kvót na přijímání uprchlíků, který země visegrádské čtyřky odmítají? Jsou kvóty mrtvé, nebo zase dojde k tomu, že bude Česko s dalšími státy přehlasováno?

To je velmi těžké odhadnout. Jasná je každopádně jedna věc: z hlediska Německa nebo Evropské komise je nepřijatelné, když nějaký stát říká, že uprchlíkům z konkrétních zemí za žádných okolností nepomůže, i kdyby utíkali před sebevětšími hrůzami. To, co slýcháme například z Maďarska, je aspoň pro německé uši až rasistické. A neakceptovatelné.

HN: Takže budou další kvóty?

Dohoda je možná jen těžko. Ale možný je kompromis. Pokud na něj dojde, asi bude spočívat v tom, že na základě kvót se rozhodně nebudou přijímat velké počty uprchlíků. Jestli bude nějaká povinná solidarita, tak bude spíš symbolická. V tom smyslu, aby země, které uprchlíky odmítají, udělaly aspoň nějaké symbolické gesto. Ale jen v případě nějaké skutečně mimořádné humanitární krize a za situace, kdy se země EU skutečně snažily efektivně chránit společnou hranici, a přesto by nastaly mimořádné okolnosti. V Německu ale nevysvětlíte přístup, že za žádných okolností vůbec nikomu nepomůžete. Na tom se neshodnete s žádnou německou vládou.

HN: Polsko a Maďarsko jsou v EU stále víc viděny jako problematické například kvůli omezování justice nebo médií. Jak je to s Českem, je dáno do jednoho pytle s ostatními státy Visegrádu?

Řeknu jednu věc, o níž nevím, jestli je pro Česko vlastně dobrá, nebo ne. Podle mě je Česko momentálně skutečně mimo radar rozhodujících lidí v Berlíně, Bruselu nebo v jiných metropolích. A to tím, že momentálně EU vede opravdu vážný spor s Polskem a Orbán je vesměs vnímán už skoro jako protidemokratický politik. Případ premiéra Andreje Babiše týkající se podezření z podvodu a zneužití evropských peněz tak v Německu, aspoň zatím, není v hlavních zprávách. Když tedy někdo hází Česko do jednoho pytle s jinými státy V4, tak je to proto, že mezi nimi nedokáže moc rozlišovat.

HN: Premiér Babiš říká, že bude v EU velmi aktivní a pomocí svých osobních schůzek s ostatními premiéry dokáže vyjednat víc než jeho předchůdci. Například je prý přesvědčí o tom, že uprchlické kvóty nemají smysl. Může v této souvislosti kauza Čapí hnízdo poškodit jeho důvěryhodnost nebo vyjednávací pozici u ostatních lídrů?

Těžko říct. Závisí to na tom, jak se v Česku vyvine situace. Momentálně to Babiše na evropské scéně určitě oslabuje. Ale pokud bude zřejmé, že se legitimním způsobem udrží v pozici premiéra, tak s ním samozřejmě budou všichni normálně jednat a nedá se čekat nějaká symbolická válka s českým předsedou vlády. Pokud by se ale snad v Česku vyskytly podobně vážné problémy s právním státem jako například v Polsku, tak z toho může být velký problém. Pak by šlo o věrohodnost evropského projektu.

HN: Mluví se o tom, že nastává čas pro další postup v evropské integraci, hlavně v eurozóně. Skutečně hrozí, že Česko v EU přijde o velkou část vlivu, pokud do eurozóny nevstoupí, jak mnozí varují?

Podle mě to skutečně hrozí. Šance, že by dlouhodobě mohly být v komfortním postavení i země bez eura, zmizela s brexitem. Po odchodu Británie bude postavení států s vlastní měnou velmi slabé. Koneckonců, kromě Dánska mají všechny země EU povinnost euro přijmout, byť je nikdo nemůže nutit k nějakému konkrétnímu datu. Evropská komise by rozšíření eura na další státy přivítala. A jde tak vlastně proti Macronovi, který by nejraději prohloubil jen stávající eurozónu a ostatní země ponechal na okraji.

HN: Co by se stalo v praxi, kdyby Česko dlouhodobě zůstalo mimo euro? Někteří mluví o tom, že by eurozóna ke svému vlastnímu prospěchu například měnila pravidla klíčového vnitřního trhu. Je to opravdu reálné?

To závisí na tom, jestli se EU dohodne na nějakých hlubších reformách ohledně další integrace a v jakém směru půjdou. Ještě chci říct, že současný přístup Evropské komise Česku pomáhá. Komise je pro otevřenost, aby případné nové struktury v eurozóně zůstaly přístupné všem zemím, pokud budou mít zájem. Není problém říkat, že zatím euro nepřijmete, problémem by bylo, kdyby nějaká země, navzdory svým závazkům, řekla, že ho nepřijme nikdy. To by značně změnilo atmosféru. Hlavně pokud by to bylo jen minimum zemí, třeba jen Česko a Polsko.

HN: V Česku se vedou vzrušené spory o to, jaký má Česko v Bruselu vliv. Má takový, jaký odpovídá jeho velikosti, nebo své pohledy nedokáže efektivně prosazovat a je pro ostatní nečitelné?

Vliv Česka rozhodně není větší, než by odpovídalo jeho velikosti. Spíš je menší. Vidím pro to dva důvody: jednak je to česká vnitropolitická situace, která velmi ztěžuje formulování jasné evropské politiky vaší země. A zadruhé, nejen Česko, ale i další země V4 mají problém hledat si spojence. Souvisí to s migrační krizí i s vývojem v Polsku. Vezměte si, jak to dopadlo, když se hlasovalo, kam se z Británie přesunou dvě evropské agentury, o které měly zájem Česko a Slovensko. Bylo zřejmé, že mají dost slabou pozici. A navíc se země střední a východní Evropy ani nedokázaly dohodnout na vzájemné podpoře. I z toho je vidět, že hledat spojence se jim moc nedaří.

Související