Prezident Miloš Zeman během svého mandátu u domácích voličů i zahraničních partnerů vzbudil pochybnosti, jakou hodnotovou orientaci vlastně má Česká republika. Na začátku se hlasitě přihlásil k Evropské unii, ale po zbytek mandátu ji zpochybňoval. Ze zahraniční politiky se snažil udělat pragmatický nástroj ekonomické politiky. Nárokuje si největší podíl na otevření vztahu k Číně, což je částí společnosti vnímáno značně kriticky. Významně se podílel na tom, že dřívější pilíř české zahraniční politiky − ochrana lidských práv − se takřka vytratil z priorit, kterými se čeští politici po roce 1989 řídili.

"Jeho lavírování kolem řady probíhajících událostí či vyloženě opoziční názory vůči vládě (zejména ukrajinská krize) vedlo k prohloubení nejistoty o tom, jaké jsou dlouhodobé cíle ČR a kvalita jejích spojenectví," domnívá se Vít Borčany, analytik think-tanku Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). "Bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD) poskytoval Zemanovi výrazně široký prostor i v momentech, kdy s ním nesouhlasil, a stál tak v jeho naprostém stínu."

Sílu Zemanovým postojům dávala také neshoda uvnitř předchozí vládní koalice ohledně řady klíčových otázek. Prezident a jeho poradci daného prostoru využívali i k účasti na kontroverzních akcích. Podle Borčanyho nepřinesla očekávané výsledky ani prezidentova orientace na ekonomickou diplomacii. "Zemanovy snahy přinesly pouze minimální výsledky, většina plánů zůstala v podobě memorand, uskutečněné investice byly partikulární," řekl analytik AMO.

Zeman si v Evropě ani ve světě nevytvořil dobré kontakty, a to ani v nejbližším okolí. Na rozdíl od svých předchůdců si Zeman nevybudoval blízký vztah s žádnou hlavou státu sousední země. Naopak, slovenský prezident Andrej Kiska se svojí obhajobou liberálně demokratických hodnot byl často dáván vůči Zemanově politice do kontrastu. Kvůli jeho přehnaným protiislámským výpadům se k němu v poslední době stavěli rezervovaně i tradiční izraelští spojenci. V Evropské unii Zeman nikoho nezajímá. A do Bílého domu má dveře úplně zavřené.

Co je to Evropa?

Miloš Zeman hned po svém zvolení vyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské unie, kterou tam jeho předchůdce Václav Klaus nemohl vystát. Mluvil o tom, že Česko by mělo být součástí takzvaného tvrdého jádra EU a prosazovat, aby se unie změnila ve federaci se společnou rozpočtovou politikou či s jednotnými daněmi. Jeho názor, že by země unie měly mít společnou armádu, šel výrazně dál než postoje prakticky všech vrcholových politiků napříč EU.

Někteří analytici však už tehdy upozorňovali na to, že Zeman sice o podpoře evropské integrace mluví, ale o skutečném fungování unie nemá příliš konkrétní představu. "Miloš Zeman v zásadě asi věří v evropskou integraci, ale je otázka, co přesně pro něj tento pojem znamená − určitě to pro něj neznamená sdílenou zodpovědnost a širší pojem solidarity," myslí si Michal Kořan, zástupce ředitele pražského Aspen Institute.

Zeman začal postupně Evropskou unii stále více kritizovat, a to ještě před tím, než ji zasáhla migrační krize. Dnes chce, aby Češi o svém členství znovu hlasovali v referendu, byť je pro to, aby v EU zůstali. Podle Kořana Zemanovi nejde o EU nebo o české členství v ní, ale hlavně o to "vymezit se, být vidět, polarizovat, překvapovat, mobilizovat. Tento princip u něj postupně převážil nad jakkoliv definovaným evropanstvím."

Jak moc blízko k Rusku?

Politika Miloše Zemana vůči Rusku patří mezi nejkontroverznější a nejsledovanější oblasti prezidentova zahraničně-politického působení. Zeman svůj příklon k Rusku nikdy neskrýval. I v dobách svého pobytu na Vysočině pravidelně jezdil na setkání na ostrově Rhodos, pořádaná tehdejším mocným šéfem ruské železnice Vladimirem Jakuninem. V tom pokračoval i v prezidentské funkci. V roce 2016 dokonce setkání dal přednost před účastí na pohřbu velikána izraelské politiky Šimona Perese, což vzhledem k proizraelské pozici českého prezidenta vyvolalo překvapení.

Zeman pravidelně dělal radost Kremlu svými výroky o potřebě zrušení sankcí, nepřítomnosti ruských vojáků v Donbasu či návrhem Moskvě, že by Kyjevu mohla výměnou za anexi Krymu poskytnout slevu na plyn.

V praktické rovině se toho prezidentovi mnoho nepodařilo, byť to bylo vyvoláno objektivními faktory. Český export do Ruska se propadl ani ne tolik kvůli sankcím jako kvůli pádu kurzu rublu, který udělal rázem zahraniční výrobky na ruském trhu nekonkurenceschopné. Česká republika musela odepsat také některé investice financované Českou exportní bankou (ČEB). Ani Miloši Zemanovi se přes veškeré úsilí nepodařilo dosáhnout vyřešení problému elektrárny Poljarnaja, kam ČEB nalila sedm miliard korun.

Vyvrcholením Zemanovy ruské politiky byla státní návštěva českého prezidenta v Moskvě a Soči v listopadu loňského roku. Početná delegace podnikatelů podepsala několik dohod, týkajících se hlavně českých investic v Rusku. Mediálně nejvděčnější byl ovšem skandál kolem článku na webu armádní televize, chválící ruskou invazi v roce 1968. Poněkud ve stínu se ocitla Zemanova přímluva za doněckého religionistu Igora Kozlovského, jehož věznili promoskevští separatisté, nebo udělení státního vyznamenání lidskoprávní aktivistce Světlaně Gannuškinové.

Čínské sblížení

Zemanova politika sbližování s Čínou a s tím spojená návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze vyvolávala asi nejvíce emocí. Prezidenta kritizovali za servilnost vůči Pekingu a omluva za návštěvu dalajlamy v roce 2016 v prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů se dává za příklad ostudné a nesebevědomé české zahraniční politiky. Nesrovnatelný s jinými západními státy je fakt, že šéf čínské firmy CEFC Jie Ťien-ming se stal oficiálním poradcem českého prezidenta.

Zemanovy sliby o čínských investicích daleko zaostaly za realitou. Ze stovek miliard korun jsou jednotky až desítky. Pro Čínu je ovšem Česko příliš malým a nevýznamným partnerem, a proto dává Peking přednost tomu působit ve střední Evropě skrze skupinu 16+1 a iniciativu Hedvábná stezka a pás, pomocí níž se Čína snaží prosadit svůj vliv prostřednictvím ekonomické spolupráce, která je v dlouhodobější perspektivě výhodnější pro čínskou stranu.

"Zeman si monopolizoval své vedoucí postavení politické osobnosti ve sbližování s Čínou," říká Rudolf Fürts, analytik pražského Ústavu mezinárodních vztahů. "Jeho neúspěchem je neefektivní obhajoba takové politiky před českou veřejností. Zeman je oprávněně kritizován za cynismus, ale jeho osobní přínos v čínské agendě je málo doceněn."

Část sinologů politiku sbližování s Čínou kritizuje kvůli české tradici obhajoby lidských práv i kvůli podceňování čínských mocenských ambicí a přeceňování vlivu čínských investic. Podle Fürsta se pozice Česka vůči Číně zlepšila a česká politika vůči Číně je srovnatelná s přístupem jiných evropských států.

Zhoršení vztahů s USA

Podobně jako jeho předchůdce ve funkci českého prezidenta Václav Klaus se ani Miloš Zeman nedočkal oficiálního přijetí v Bílém domě. Česko-americké vztahy, tedy na linii Pražský hrad−Washington, se za Zemana ještě výrazně zhoršily. To platilo jak za předchozího demokratického prezidenta Baracka Obamy, tak pro současnou republikánskou administrativu Donalda Trumpa.

Zemanův pohled na ukrajinskou krizi, kdy od počátku bagatelizoval roli Ruska a kritizoval sankce proti Moskvě, z něho ve Washingtonu učinil − jak na podzim 2014 uvedla bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová − "VIP non grata". Republikánský senátor John McCain označil Zemanovy názory za "velmi znepokojující".

Český prezident krizi ve vztazích ještě dále prohloubil, když spekuloval, že za občanskými protesty proti jeho osobě v listopadu 2014 na pražském Albertově mohla stát americká ambasáda v Praze. To následně přerostlo v otevřenou roztržku s americkým velvyslancem Andrewem Schapirem, jemuž Zeman na jaře 2015 "zavřel dveře" na Pražský hrad.

Na možné zlepšení Zemanova vztahu s Bílým domem se zablýsklo po zvolení Donalda Trumpa v listopadu 2016. Jejich následný telefonát kancelář Hradu interpretovala jako závazné pozvání k návštěvě, jež se měla uskutečnit v dubnu 2017. Následně se ukázalo, že Zeman a jeho okolí "pozvání" přecenili, nebo si jej vymysleli. Návštěva se neuskutečnila, český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček, jenž byl předtím šéfem zahraničního odboru Hradu, kvůli tomu u Zemana upadl v nemilost.

Důvodem nezájmu Washingtonu je však nejen to, že Zeman nemá za českou stranu vůbec co nabídnout. V jeho neprospěch opět promluvily i jeho vazby na Rusko. Pro Trumpa, jehož tým čelí vyšetřování kvůli vztahům s Rusy v předvolební kampani 2016, by osobní schůzka se Zemanem mohla jen vzbudit další přitěžující pochybnosti. Zdroje z americké diplomacie potvrzují, že Zeman je ve Washingtonu stále nežádoucí osobou.

Související