Z pohledu teorie her má volič v libovolných volbách v zásadě dvě možnosti: 1. volbu svého nejoblíbenějšího kandidáta (té budeme poněkud poeticky říkat volba srdíčkem) a 2. volbu strategickou − tedy takovou, v níž volí tak, aby byl zvolen pro něj nejlepší možný kandidát, přičemž ovšem nutně nemusí dát hlas svému nejoblíbenějšímu kandidátovi.
Jsou jen dva volební systémy, v nichž je optimální volit "srdíčkem". Prvním je tzv. náhodný diktátor (je vylosován hlas jednoho voliče, který určí pořadí kandidátů), druhým je ten, v němž se utkají jen dva kandidáti. Tato situace nastává typicky v druhém kole prezidentské volby. Celé strategické rozhodnutí se tak přesouvá do prvního kola, které o výsledku rozhoduje. V něm je totiž zcela zásadní, kdo do druhého kola postoupí. Ostře vyhraněný kandidát (typickým příkladem je Jean-Marie Le Pen v roce 2002) nemá v druhém kole žádnou šanci (Le Pen prohrál s Chirakem v poměru 82 procent ku 18).
Otázkou tedy je, koho by měl volič s jistými politickými preferencemi volit v prvním kole českých prezidentských voleb, chce-li dosáhnout nejlepšího možného výsledku.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru