René LevínskýZ pohledu teorie her má volič v libovolných volbách v zásadě dvě možnosti: 1. volbu svého nejoblíbenějšího kandidáta (té budeme poněkud poeticky říkat volba srdíčkem) a 2. volbu strategickou − tedy takovou, v níž volí tak, aby byl zvolen pro něj nejlepší možný kandidát, přičemž ovšem nutně nemusí dát hlas svému nejoblíbenějšímu kandidátovi.
Jsou jen dva volební systémy, v nichž je optimální volit "srdíčkem". Prvním je tzv. náhodný diktátor (je vylosován hlas jednoho voliče, který určí pořadí kandidátů), druhým je ten, v němž se utkají jen dva kandidáti. Tato situace nastává typicky v druhém kole prezidentské volby. Celé strategické rozhodnutí se tak přesouvá do prvního kola, které o výsledku rozhoduje. V něm je totiž zcela zásadní, kdo do druhého kola postoupí. Ostře vyhraněný kandidát (typickým příkladem je Jean-Marie Le Pen v roce 2002) nemá v druhém kole žádnou šanci (Le Pen prohrál s Chirakem v poměru 82 procent ku 18).
Otázkou tedy je, koho by měl volič s jistými politickými preferencemi volit v prvním kole českých prezidentských voleb, chce-li dosáhnout nejlepšího možného výsledku.
Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru
