Některé teorie etického investování (ESG) tvrdí, že firmy, jež dbají na životní prostředí a chovají se společensky odpovědně, budou přinášet svým majitelům vyšší zisk. Jan Pravda, jehož fondy Sanning a Pravda Capital investují mimo jiné do akcií, však této hypotéze nevěří. Investoři, kteří se vyhýbají například tabákovým či zbrojařským firmám, se podle něj naopak připravují o možnost vydělat více peněz nebo alespoň lépe rozložit riziko.

HN: Proč podle vás předpoklad o větší ziskovosti etického investování v praxi nefunguje?

Ještě jsem neviděl žádný přesvědčivý důkaz o tom, že etické investování přináší vyšší zisk. Například MSCI, což je jedna z hlavních firem, jež vytváří indexy, má hned několik indexů zaměřených na etické investování. Když je porovnáte s běžnými indexy, je vidět, že jsou takřka identické. A to je ještě docela dobrá zpráva.

Související

HN: Jak to myslíte?

Že to není ještě horší. Jeden z lídrů našeho oboru (investování pomocí statistických nástrojů a takzvaných parametrů, pozn. red.), manažer hedgeových fondů Cliff Asness, vnímá etické investování jako něco, za co musíte jako investor ještě zaplatit v podobě obětování části zisku. Myslí si, že to je ztrátová záležitost. Pohledy na ESG se samozřejmě liší, ale je zřejmé, že investovat eticky neznamená vydělat více peněz.

Jan Pravda (55)

Je vystudovaným geofyzikem. Nakonec ale zakotvil ve světě financí. Pracoval v investičních bankách Credit Suisse v New Yorku nebo Merrill Lynch v Londýně. Později vedl oddělení korporátních financí společnosti Patria Finance. V roce 2009 založil fond Sanning Capital, který se zabývá takzvaným parametrickým investováním do akcií.

HN: Je ale zisk opravdu hlavním cílem etického investora?

Investování je o vybírání těch nejvýkonnějších akcií a překonávání indexů. Jinak byste nad tím nemusel přemýšlet, mohl byste si koupit index a nebylo by co dál řešit. Myšlenka za etickým investováním je taková, že firma, která činí dobro, bude mít z dlouhodobého hlediska lepší výsledky, než kdyby se chovala jinak. Dobře vedené společnosti, jež dbají o životní prostředí, zaměstnávají dostatek žen, dodržují zákony nebo mají dobré auditory, měly jít podle této teorie lépe dopředu.

HN: A to se podle vás nepotvrdilo?

Zatím se to nepotvrzuje. Etický investor se tudíž dobrovolně vzdává akcií firem, jako je tabáková společnost Philip Morris nebo výrobce letadel Boeing, který kromě civilních letadel dodává na trh také zbraně. Přitom jde o firmy, jež slušně vydělávají. Kromě šance na vyšší zisk se však investor připravuje také o část možností, jak rozložit riziko portfolia.

HN: Průzkum Financial Times ukázal, že se téměř polovina evropských investorů bojí ztráty části zisku, pokud budou investovat eticky. Nemůže být ale toto očekávání samo o sobě důvodem, že etické investování nakonec nepřináší kýžený vyšší zisk?

To si nemyslím. Protože kdybyste měl index etických akcií a firmy v něm by byly lepší než ostatní, tak se to dříve nebo později ukáže. To by pak muselo být tak, že investoři "etické" firmy oproti ostatním diskriminují. A tak to není. Například kvůli globálnímu oteplování si hodně lidí myslí, že by se měli vyhýbat akciím naftařských a uhelných firem. Ale když se podíváte na uhelné či atomové části, jež se vydělily z energetických koncernů, jako je E.ON či RWE, uvidíte, že se jim dařilo lépe než třeba čistým obnovitelným zdrojům.

Zohlednit při investování etiku je nutnost, nikoli luxus

HN: Čím si to lze vysvětlit?

Hlavní důvody jsou dva. Kromě růstu cen elektřiny šlo také o to, že o "špinavou" část energetiky byl mezi investory menší zájem, a tak se tyto akcie daly nakoupit za nižší ceny. Kdybyste v okamžiku rozdělení RWE nebo E.ON začal měřit výkonnost akcií obou částí, tak se ta uhelná ukáže jako lepší investice. Je to dobře vidět i na tom, jak se daří Energetickému a průmyslovému holdingu Daniela Křetínského, který právě na uhelné zdroje vsadil.

HN: Průzkum Financial Times na druhou stranu také říká, že penzijní a další fondy v následujících pěti letech očekávají růst významu etických faktorů podnikání…

Statistiky o penzijních fondech ukazují, že je jejich výkonnost většinou horší než průměr trhu. Jsou tedy špatnými investory, a proto bych si je dovolil obvinit z tápání, co dál dělat a jak na sebe upozornit, aby sehnaly více kapitálu pod svou správu. Nepřesvědčivě to pro mě celé zní i proto, že neexistuje jednotná definice toho, co všechno pod etické investování spadá a co už ne. Parametry etického investování nejsou vedeny v účetnictví, a jsou tím pádem velmi subjektivní. Například akcie automobilky Volkswagen mohly klidně být v etických indexech, dokud se neukázalo, že její propagovaný důraz na ekologii, nízké emise a efektivní výrobu byl jen pozlátkem navenek, zatímco ve skutečnosti firma klamala zákazníky a podváděla při měření emisí. Jak může fungovat něco, pro co nejsou data, když v dnešní době nefunguje už ani běžné ruční vybírání akcií podle finančních ukazatelů či produktů dané firmy?

Bezohlednost v podnikání je pod větší kritikou investorů

HN: Připouštíte ale, že existují investoři, pro které je etická stránka jejich investice ještě důležitější než zisk?

Takoví investoři samozřejmě existují. Ale mají docela unikátní povahu. Jako třeba Norský státní penzijní fond, který investuje pouze do etických firem, ale je postavený na penězích z norských naftových polí. A norská vláda mezitím v tichosti podporuje naftařský průzkum v Severním ledovém oceánu, takže si vlastně protiřečí. Přijde mi to jako koupě odpustků.

HN: Jaká je úroveň etického investování v Česku?

Až na výjimky tady investoři nic takového v potaz neberou. Mimo jiné je to i proto, že trh je zde malý a nerozvinutý. Takže jsou často rádi i za to málo, z čeho si mohou vybírat.

HN: V investování se stále více prosazuje robotizace a automatizace. Jak to podle vás jde dohromady s etickým investováním, jež často obsahuje prvek emocí − tedy něčeho, co algoritmům a robotům chybí?

Možná někdo časem přijde se systémem, jak etické parametry dobře kvantifikovat. Až k tomu dojde, získají i roboti nástroj, jak investovat eticky. Třeba v případě globálního oteplování už je to celkem jasné. Dá se tam spočítat takzvaná uhlíková stopa, byť ještě nejde o údaj, který by byl v oficiálních auditovaných účetních výkazech. Do doby, než se toto stane, ale zůstává ESG marketingovou pohádkou pro nové klienty penzijních fondů.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.