Martin NovákNa začátku léta 2013 připravili Íránci světu překvapení. Už v prvním kole zvolili prezidentem Hasana Rúháního. Reformátora, který v kampani prosazoval více občanských svobod, méně cenzury, ekonomické reformy a hlavně dohodu s Evropou a Spojenými státy o jaderném programu. Česko jeho nástup nevnímalo tak intenzivně, žilo aférou tehdejší šéfky Úřadu vlády Jany Nagyové, pro kterou si 13. června přišli do Strakovy akademie policisté v kuklách a odvedli ji v poutech. To se stalo jen několik hodin před Rúháního zvolením. Také současné události v Íránu − krvavé protesty, při kterých zemřelo na dvacet lidí − jsou z českého pohledu ve stínu domácí politiky.
Očekávání a zklamání
Rúhání sliboval Íráncům lepší život, když skončí sankce, které svět na islámskou republiku uvalil kvůli jejímu odmítání podrobit svá jaderná zařízení mezinárodní kontrole. Sám stál několik let v čele íránských vyjednavačů a dohoda, na kterou Evropská unie a Spojené státy i přes nesouhlas Izraele kývly v červenci 2015, je jeho životním politickým dílem. Jednou bude jeho politickým pomníkem. Ale co na něm bude napsáno? Úspěšný otec íránských ekonomických a politických reforem, nebo další neúspěšný zoufalec, který se pokoušel změnit něco, co změnit nelze?
Zatím jste si přečetli 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
