V náručí všemocného Krakonoše se dějí zázraky. Třeba v nové zimní komedii Špindl tento pán hor proměnil slibované "české Las Vegas", které dalo snímku název, v ušmudlanou díru. V ní je vrcholem zábavy oprýskaná horská chata, kde vyžilí rockeři hrají populární songy dávných dob lidem, kteří staré časy většinou ještě pamatují.

Trojice sester se sice vydává do lyžařského letoviska s výhledem, že "Pražákům, těm je tu hej" a také že "sex je náš", ale to ještě netuší, že tyto "pravdy" se povětšinou odehrají pouze v refrénech songů kapel Lucie a Pražský výběr. A navíc v podání o poznání méně legendárních muzikantů.

Elišce, Katce a Magdě není "hej" hned od příjezdu, kdy místo slibovaného hotelu skončí ve staré chatě. Tam kromě členů kapely přebývá ještě rozverný pár padesátníků Ctirad se Šárkou a toalety budou mít společné. Naštěstí se "kluci z kapely" prý moc nemyjí.

Trable s horskou chatou, která má daleko k luxusu, lze překonat s pomocí vína. Horší je to s potížemi, které hrdinkám přichystali tvůrci filmu.

Režisér Milan Cieslar ví, že "na lyžích" už vzniklo mnoho oblíbených komedií − od snímku S tebou mě baví svět přes Sněženky a machry až po nedávnou Padesátku. A jako by do tohoto specifického žánru ani nechtěl přijít s něčím původním. Hrají tu staré písně z 90. let, padají průpovídky, které jsme už všechny někde slyšeli, a ani panoramata nejsou taková, jak by se jevilo z promluv hrdinů.

Od podobné zimní komedie bychom neměli chtít víc než sled volně propojených scének. Ty, které nabídne Špindl, však jsou po všech stránkách líné. Kdo by čekal akci na sněhu, vystřízliví, jakmile nešikovná lyžařka Katka v podání Anny Polívkové poprvé vyjede ze záběru − následný pád si diváci musí domyslet podle laciného zvukového efektu. A kdo by čekal průpovídky, ať si raději znovu pustí S tebou mě baví svět. Nebo, je-li mu pod dvacet, Snowboarďáky.

Špindl není ani crazy, ani rodinná, ani teenagerská komedie. Vypráví o dvou třicátnicích, jež jsou stále na ocet, a jejich mladší sestře, která prozatím též. Z jejich vzájemných chvilek tvůrci dokážou sem tam vytěžit spontánní vtip, jinak je nutno si vystačit s tím, že Ctirad je přistižen, kterak masturbuje ve společné koupelně.

Film

Špindl
Režie: Milan Cieslar
Bontonfilm, česká premiéra 21. prosince

Vztah k sexu je ve Špindlu vůbec podivuhodný. Vitální otužilec Ctirad v podání Oldřicha Navrátila si se Šárkou užívá pěkně divoké a vášnivé "Staré pověsti české" na sněhu či za tenkou zdí pokoje v chatce, zarostlí rockeři v čele s Jakubem Kohákem se probouzejí vedle krásek v tangách, zatímco mladí a pohlední čekají a čekají.

Nejmladší ze sester Eliška se zakouká do klávesáka z kapely − jediného charismatického a upraveného − hned zkraje filmu. A pak už tvůrci jen uměle oddalují okamžik, kdy přeskočí jiskra. Na rozdíl od většiny romantických komedií tu ale hrdinové nemají reálné důvody, proč ihned nezačít být spolu.

Možná je v tom jakýsi závan komentáře o "zdravém" vztahu k sexu, kterému vévodí pižmo a chlapáctví a jenž pochází odkudsi z hlubin 80. a 90. let, kam patří i hudební složka filmu. Ale lepší nad tím příliš neuvažovat a spokojit se, že na rozdíl od předloňské Padesátky v režii Vojtěcha Kotka se ve Špindlu neobjevují eticky děsivé scény typu "zábavné znásilnění, na které po letech všichni vzpomínají".

Špindl vynikne pouze rekordním množstvím scén, v nichž do sebe narážejí postavy s drinkem v ruce, vzájemně se polévají a rozbíjejí sklo. Také podle slov tvůrců chce vlastně jen zaplnit díru na trhu. Dělá to tak neambiciózně, že jeho sledování ani nebolí. Podobně jako po desátém pádu na svahu si divák zvykne. A smyslnost, akci či humor vyrazí hledat do jiného sálu.