Režisér Spike Lee nikdy neměl problém vmést svá témata divákům rovnou do tváře. V úvodu jeho černobílého debutu She's Gotta Have It z roku 1986, který nesl český distribuční název Ona to musí mít, se mladá černoška posadí na posteli a promluví přímo do kamery. Tehdy sexuálně náruživá hrdinka Nola Darling symbolicky říkala všem Američanům, že ji neznají. Že o problémech Afroameričanů nemají ani potuchy.

Nyní se prominentní afroamerický filmař, jehož debut stál spolu se snímky Jima Jarmusche na počátku americké nezávislé kinematografie, k Nole Darling vrátil ve stejnojmenném desetidílném seriálu, který lze vidět v internetové videotéce Netflix. Jenže doba se změnila.

Nola Darling opět mluví k publiku, tentokrát v barvě a ze současného Brooklynu. V půli osmdesátých let režisér Lee přivedl podobný typ sebevědomé černošské hrdinky na plátno a zdá se, že nemohla být vhodnější doba pro remake filmu než dnešek, jemuž vévodí hesla "Black Lives Matter" a "Me Too". Tedy doba, kdy se tematizují problémy černošských komunit i potíže spojené se sexuálním obtěžováním.

Mladá brooklynská umělkyně Nola se střídavě oddává sexu hned se třemi muži. Vždy ale pouze ve své "milostné posteli", jinde pro milenecký rituál není místo. Jakkoli je však odhodlána pomocí podobných pravidel kočírovat svůj sexuální i emoční život, nejistoty ohledně vlastní identity i životního směřování ji nakonec doženou.

Spike Lee vždy točil výrazným stylem. Jeho filmy jsou plné hudby či barev a hravým, leč úderným způsobem na diváky křičí, že lidská identita je kulturně a společensky podmíněná a že osud jeho typických brooklynských hrdinů je svázán s touto newyorskou čtvrtí, kde se mísí rasy i národnosti. A kam se dnes stále více stěhují bohatí běloši.

V novém seriálu svůj styl exponuje, co to jde. Postavy mluví do kamery, obrazem se prohánějí twitterové hashtagy, vždy když dohraje píseň z bohatého a žánrově proměnlivého soundtracku, objeví se na obrazovce obal alba, z něhož pochází. K tomu Nola hrdě prohlašuje, že je filmový nadšenec a připodobňuje okolní situace ke slavným snímkům. Třeba k Rašómonovi od Akiry Kurosawy.

Tato energická, extravagantní jízda zprvu působí jako sympaticky drzé osvěžení v současné záplavě seriálové produkce. Navíc osvěžení s důležitým sdělením týkajícím se nejen feminismu, ale také soužití v dnešním Brooklynu, který je trendy místem pro bohaté hipstery, o to méně čtvrtí pro původní obyvatele.

Brzy se však seriál stane obětí vlastní estetiky. Čím hlasitěji křičí o postavení žen, které se stávají objektem mužské touhy, tím více se do tématu zamotává. Lee používá spoustu ironických, až satirických situací, jimiž však spíše odbíhá od jádra věci. Tedy od vztahu Noly k milencům různorodých povah.

Pokud přemýšlivý postarší Jamie, do sebe zahleděný Greer i podivínský Mars mají reprezentovat muže, jimiž se Nola nenechá svazovat, divák se brzy zaskočeně ptá, jestli naopak Nola své partnery bezohledně netrápí v zájmu vlastní domnělé soběstačnosti. Na hrdiny se nelze emočně napojit a není jasné, zda tvůrci na jejich chování nahlížejí kriticky, nebo má být příkladem.

Spike Lee i jeho spoluscenáristky jsou jednoznační a radikální ve slovech a gestech, ale zmatení, když dojde na konkrétní filmové situace. Jak se kupříkladu lze vžít do Noliny kamarádky Shemekky a jejích potíží s vlastním tělem, když se manifestují ve scéně jako ze špatné grotesky. V ní praskne její injekcemi uměle zvětšené pozadí. Olej, který si Shemekka nechala během bolestivých procedur aplikovat do hýždí kvůli snu stát se kyprou tanečnicí v nočním klubu, v té scéně vstříkne divákům málem do obličeje. Bez tohoto druhu uměleckého "políčku" od režiséra Leeho by se však publikum obešlo.

Mezi tím hýřením nápadů, přešlapů a sexu na mnoho způsobů nakonec nejjasněji "promluví" seriálová znělka. Montáž černobílých a barevných fotografií starého i současného Brooklynu nemusí divákům nic vpálit rovnou mezi oči. Zato je nechá tiše přemýšlet a být na chvíli rovnocenným partnerem tohoto nevyrovnaného uměleckého díla.