Nebylo včera snad nic komičtějšího než poslouchat nářky ruských sportovců a funkcionářů, kterak chtěl Mezinárodní olympijský výbor, potažmo Západ obecně, Rusko prý jen ponížit, když mu zakázal účast na nadcházejících zimních olympijských hrách. Jestli tady přece někdo někoho ponižoval, byly to ponejprve nadopované ruské mašiny, které sklízely zlaté medaile a bez uzardění pak při ceremoniích sledovaly státní vlajku, jak míří výš a výš. Tihle sportovci, jakož samozřejmě v návaznosti na ně trenéři, funkcionáři a celý ruský sportovní systém ponižovali svět vůkol. A nejen jej, nýbrž samozřejmě i sebe a svoji zemi.

Nečekejme ale, že si ruská společnost bude ochotná tohle přiznat. Místo aby se zhrozila toho, jakým švindlem si pomáhala ke slávě, bude se totalitními způsoby ovládaná veřejnost utvrzovat v kolektivní ublíženosti, případně v ohlupujících představách, že to je jen útok na ruskou "historickou výjimečnost" a podobně. Prezident Vladimir Putin, tedy muž, který v této zemi rozhoduje o všem podstatném, už dříve označil myšlenku, že by ruští sportovci za trest soutěžili na nadcházející zimní olympiádě pod neutrální vlajkou, za − jistě to slovo uhádnete − ponižující.

Pro připomenutí: v Soči, kde se konaly minulé zimní hry, to fungovalo následovně. Malým otvorem byly v noci z jedné místnosti v olympijském komplexu propašovány vzorky moči ruských atletů určené k testu. Po pár hodinách byly v lahvičkách stejnou cestou zpět dopraveny vzorky odebrané těmto sportovcům s několikaměsíčním předstihem a neobsahující stopy po zakázaných látkách. Celý systém detailně popsal doktor Grigorij Rodčenkov, šéf ruské antidopingové laboratoře. Právě on lahvičky v oné tajné místnosti osobně přebíral. Dnes tento muž žije − asi s utajenou identitou − na neznámém místě ve Spojených státech, kam utekl, protože se bojí o život.

Doping, jak bylo už nesčetněkrát napsáno, je něčím na způsob rakoviny sportu. Z něčeho, co by přece mělo být férovým měřením sil, se stává alegorie nečestnosti a podlosti. Pokud by šlo o podvodné jedince, nebyl by vyřčený trest přiměřený. Když se tak však děje v rámci celého systému, ať se pak nikdo nediví, že Mezinárodnímu olympijskému výboru nezbylo než uplatnit systém kolektivní viny. S tím, že ti ruští sportovci, u nichž se doping nikdy nezjistil, mohou na olympiádě soutěžit pod neutrální vlajkou jako "nezávislí sportovci z Ruska". Kdo je čistý, ať zkrátka soutěží. Je to rozumný, vůči Rusku vlastně ještě velmi vstřícný kompromis.