Amerického dirigenta Leonarda Bernsteina, jehož připomene nadcházející ročník festivalu Pražské jaro, měla Praha možnost zažít jen třikrát − dvakrát na samém počátku, potřetí na konci jeho mezinárodní muzikantské proslulosti.

Bernstein se rozhodl, že v totalitou ovládaném Československu vystupovat nebude. Řízením osudu se tak stalo, že první i poslední evropské koncertní zastávky na jeho bezmála půlstoleté umělecké dráze dirigenta, pianisty a skladatele jsou spojené s festivalem Pražské jaro.

V roce 1946, tedy na prvním ročníku nové hudební přehlídky, Bernstein absolvoval svůj dirigentský debut v zahraničí. A v Evropě naposledy účinkoval roku 1990 na stejné platformě − tehdejším 45. Pražském jaru, prvním svobodném po čtyřech desetiletích komunistického režimu.

Podobně jako někteří další Bernstein zásadově odmítal sloužit socialistické propagandě, která chtěla využít přítomnosti významných osobností a vzbudit zdání, že dochází ke svobodné výměně mezi Východem a Západem. Mezinárodní hudební festivaly takový dojem skutečně mohly vyvolat, byť ve světě rozděleném železnou oponou a ideologií byl opak pravdou.

"Strávil značnou část noci u klavíru, hrál a zpíval neobyčejně spontánně, nač si kdo vzpomněl, od spirituálů až po staré hebrejské písně, včetně exkurzí do hot jazzu, a okouzlil dočista každého," vzpomínal po letech skladatel a pianista O. F. Korte na večírek po Bernsteinově koncertu na Pražském jaru roku 1946.

V bytě Rafaela Kubelíka, tehdejšího ředitele festivalu a šéfdirigenta České filharmonie, se ten večer vyskytoval také skladatel Samuel Barber a z interpretů mimo jiné klavíristi Rudolf Firkušný a Lev Oborin nebo houslista David Oistrach.

Sedmadvacetiletý "Lenny" Bernstein na sebe upozornil už při generálce − zaskočil za sólistu a zpaměti zahrál sólový part Gershwinovy Rhapsody in Blue. Na druhém z večerů se představil také jako skladatel prostřednictvím své 1. symfonie Jeremiáš, za kterou roku 1944 obdržel výroční cenu newyorských kritiků.

Program z května 1946 inspiroval i plány Pražského jara pro nadcházející ročník − k Bernsteinově poctě 25. května vedle hudby z jeho muzikálů zazní tatáž symfonická díla od Coplanda a Barbera jako před dvaasedmdesáti lety.

"Bernstein si odvážel z Prahy automaticky pozvání také na příští ročník 1947. Vedle pozornosti hostitelské zemi uvedením Dvořákovy ouvertury Husitská řídil zde sedm měsíců po bostonské premiéře evropskou premiéru 3. symfonie Aarona Coplanda," zaznamenal dramaturg Pražského jara Antonín Matzner. O den později ještě Američan přednesl a od klavíru řídil Ravelův Koncert G dur.

Koncerty

FOK & Leonard Slatkin
pondělí 14. května 2018, Rudolfinum
Pod taktovkou Američana Leonarda Slatkina bude uvedena Bernsteinova monumentální Třetí symfonie. Koncert bude zároveň věnován oslavám 70. výročí založení státu Izrael.

Česká filharmonie & Keith Lockhart
pátek 25. května 2018, Obecní dům
Skladby od Aarona Coplanda, Samuela Barbera a Leonarda Bernsteina byly na programu Pražského jara roku 1946. Po dvaasedmdesáti letech je znovu zahraje Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta orchestru Boston Pops.

Leonard Bernstein se narodil 25. srpna 1918 v Lawrence ve státě Massachusetts židovským přistěhovalcům z Ukrajiny. Studoval na Harvardově univerzitě a Curtisově institutu ve Filadelfii. Na letní hudební akademii v Tanglewoodu se jeho pedagogem stal šéf Bostonských symfoniků Sergej Kusevickij a dva roky nato jej učinil svým asistentem.

Když pak Bernstein nastoupil coby asistent šéfa Newyorských filharmoniků Artura Rodzińského, náhoda mu pomohla k raketovému startu − namísto nemocného Bruna Waltera musel v listopadu 1943 orchestr dirigovat bez jediné předchozí zkoušky, a to v přímém rozhlasovém přenosu. Měl skvělý ohlas.

Etabloval se jako operní i symfonický dirigent. V létě 1946 v Tanglewoodu řídil americkou premiéru Brittenovy opery Peter Grimes. V Bostonu tři roky nato uvedl světovou premiéru Messiaenovy symfonie Turangalila. V roce 1958 stanul na šéfovském postu u Newyorských filharmoniků a v této pozici je vedl jedenáct sezon.

Jako dirigent se Bernstein v USA i Evropě věnoval zejména klasickému a romantickému repertoáru. Mnoho učinil pro poznání a uznání skladatelského odkazu Gustava Mahlera. "Jeho čas přišel," reagoval Bernstein v roce 1967 ve svém proslulém novinovém článku na Mahlerovu známou vizionářskou větu, že jeho čas teprve přijde.

Soustavnou pozornost Američan věnoval rovněž soudobé hudbě. A zavedl se jako hvězdný televizní popularizátor vážné hudby. Programy kupodivu vysílala i Československá televize.

Z Bernsteinova skladatelského díla vyčnívá muzikál West Side Story, strhující moderní paralela k příběhu Romea a Julie, jeden z milníků hudební kultury 20. století, jedinečně propojující svět taneční a náročnější hudby. Premiéra se uskutečnila v roce 1957, od té doby se hraje nepřetržitě na jevištích celého světa.

Bernstein nicméně zasáhl do většiny kompozičních oborů. Oblíbené jsou jeho Chichesterské žalmy, hranice mezi klasickou a zábavnou hudbou boří grandiózní scénické dílo s názvem Mše.

Když v roce 1990 Leonard Bernstein přijel na Pražské jaro a dirigoval Beethovenovu Devátou, bylo mu jedenasedmdesát. Projevoval se jako živelná, temperamentní a nekonformní excentrická osobnost − ve vystupování i dirigentské technice.

"Pražský filharmonický sbor, který se mu velmi zalíbil, měl na podzim spoluúčinkovat při jeho provedeních Deváté v několika evropských velkoměstech," vzpomínal Antonín Matzner. Jen pár týdnů před chystaným pařížským koncertem však z New Yorku přišla smutná zpráva: Leonard Bernstein ve svém apartmánu ve 2. patře bytového komplexu Dakota v západní části Central Parku zemřel. Bylo to v neděli večer 14. října 1990.