Rok končí, a tak se blíží nadílka. Nepřijde jen Ježíšek, ale také odbory. Vzhledem k tomu, že je trh práce rozžhaven doběla, budou požadavky na růst mezd pro příští rok nejspíše vyšší než loni. Jde o logický následek vývoje ekonomiky v posledních letech. O plody růstu se musí podělit práce i kapitál. Nicméně dlouhodobě je aktuální tempo růstu mezd neudržitelné.

Rychleji než dnes rostla průměrná mzda naposledy v roce 2008 před vypuknutím globální finanční krize. I tehdy svištěla česká ekonomika rychlým tempem vzhůru a nezaměstnanost byla nízká. Dnes je situace na trhu práce ovšem znatelně více vyhrocená. Těžko se hledá ukazatel trhu práce, který by nebyl na historicky rekordní hodnotě.

Nejrychleji rostly mzdy v restauracích a hotelech, pomohla k tomu i EET. Průměrná mzda v Česku překročila 29 tisíc

Jak jsme se do tohoto stavu dostali? Evropa se otřepala z řecké dluhové krize a dalších lokálních problémů, které brzdily hospodářský růst starého kontinentu. Daří se nejen Evropě. Globální ekonomika letos roste nejrychlejším tempem za posledních šest let. To je naprosto zásadní pro malou otevřenou ekonomiku v sousedství eurozóny. Na domácím poli skončila konsolidace veřejných financí, která brzdila růst ekonomiky v roce 2010, a pominul strach omezující firemní investice a větší výdaje domácností. Za této situace se firmám hrnou zakázky ze zahraničí i od domácích zákazníků takovým tempem, že je nutné nabírat nové zaměstnance. Jenže kde je brát? Po čtyřech letech klesající nezaměstnanosti dostupných domácích pracovních sil příliš nezůstalo. Nezaměstnanost je už dávno pod svou přirozenou úrovní. Nezbývá než zaměstnance dovážet, zaměstnávat vězně, matky malých dětí na částečné úvazky a podobně. Nebo přetahovat zaměstnance ostatním firmám nabídkou vyššího platu. A jsme na konci příběhu zrychlujícího růstu mezd.

Z krátkodobého pohledu je požadavek na růst mezd logický. Poptávka po práci roste, nabídka není. Nicméně mzdy nyní rostou výrazně rychleji než produktivita, což znamená, že firmy buď musí akceptovat snížení svých ziskových marží, anebo posunout zdražení práce do zdražení své produkce. V prvním případě eroduje investiční atraktivita české ekonomiky (proč raději nevyrábět v zemi s vyšší ziskovou marží?), ve druhém cenová konkurenceschopnost, zejména vezme-li se do úvahy také posilování kurzu koruny. Po letech hojnosti, rychlého růstu mezd, tak mohou přijít roky slabšího růstu, k němuž může přispět i nadměrný růst mezd. Nemuselo by to tak být, pokud by při mzdových vyjednáváních nebyla brána do úvahy jen krátkodobá maximalizace mezd, ale také střednědobá a dlouhodobá perspektiva. To se ale povede jen občas, a to ještě pouze v Německu či Skandinávii.

Nyní se otevírá prostor pro zásahy vlády a centrální banky. Vlády, které mají fiskální politiku na starosti, ale bohužel většinou netuší, že by se měly chovat proticyklicky. Zbývá tak centrální banka. Ta již zpřísnila měnové podmínky tím, že nechala posilovat kurz koruny a začala zvyšovat úrokové sazby. Otázkou je, zda se to stalo včas a zda to dělá dostatečně razantně. Nejvýrazněji se projevují známky přehřívání na realitním trhu a na trhu práce. Pro první případ má ČNB kromě úrokových sazeb v záloze další nástroje, pro druhý nikoliv. Skoro se vkrádá kacířská myšlenka, zda nemít přesnější skalpel také pro trh práce, nebo zda nezařadit mzdy do inflace, když už do ní ČNB začala započítávat i ceny nemovitostí. Ale zřejmě to není dobrý nápad, protože to by z výpočtu inflace za chvíli byl dost podivný guláš.

To, že rok nebo dva mzdy rostou rychleji, souvisí s normálním průběhem hospodářského cyklu. Problém by nastal, kdyby mělo jít o dlouhodobější záležitost. Zde narážím na mýtus o "mzdovém dumpingu". Prosté porovnání HDP a mezd u nás a v západní Evropě je možná snadno pochopitelné vysvětlení pro každého, ale jak říká jeden bonmot: "Pro každý složitý problém existuje odpověď, která je jasná, jednoduchá a špatná." Právě toto je ten případ. Úroveň mezd je podmíněna charakterem a vývojem české ekonomiky. Při výrazně nižších hrubých maržích firem není prostor na rychlý a dlouhodobě udržitelný růst mezd. Ziskové marže českých firem jsou v průměru prakticky stejné jako jinde v Evropě. Člověk by musel trpět schizofrenií, aby si stěžoval na odliv kapitálu v podobě dividendových plateb do zahraničí a zároveň tvrdil, že máme příliš nízké mzdy.