Nakolik je Rusko hrozbou pro Severoatlantickou alianci, se dá odhadnout například podle rostoucího počtu kybernetických útoků, řekl v rozhovoru pro HN generál Petr Pavel, předseda Vojenského výboru NATO. Rozhovor poskytl na konferenci Kam kráčíš, Česko? pořádané institutem Aspen Central Europe a Hospodářskými novinami.

HN: Česko má třetí nejnižší výdaje na obranu v NATO, zhruba jedno procento HDP ročně. Závazek vůči alianci je dvakrát tolik. Bere země svoji obranu vůbec vážně?

Z pohledu aliance se to dá rozdělit do tří kategorií. Výdaje na obranu, příspěvek do operací NATO a účast na dalších aktivitách. Zatímco operací se účastníme, naplňujeme kvóty ve velitelských strukturách a nestojíme si v tom vůbec špatně, v příspěvcích jsme skutečně na chvostu NATO. Pokud se v následujícím období výrazně nezaměříme na zvýšení výdajů tak, aby se přiblížily aliančním partnerům, začneme se oddělovat od těch, kteří obranu skutečně vážně myslí.

HN: Jaké to bude mít důsledky pro Česko?

Ztratíme důvěryhodnost. A vzájemná důvěra je jednou z věcí, které drží alianci pohromadě. Úměrně s tím, jak bude klesat naše důvěryhodnost jako aliančního partnera, bude klesat i ochota spojenců nám přispět na pomoc, když to budeme potřebovat.

Petr Pavel (56)

◼ Dřívější náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Petr Pavel nastoupil v červnu 2015 jako první Čech do vedení NATO. Získal post předsedy Vojenského výboru, je tedy hlavním vojenským poradcem generálního tajemníka aliance. Mandát je na tři roky, může být ale prodloužen.
◼ Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Začínal jako velitel výsadkářů v Prostějově, studoval na Vojenské akademii v Brně a po listopadu 1989 se vzdělával při studijních pobytech v Camberley (1995) a v Londýně (2005–2006).
◼ V roce 1993 se mu dostalo mezinárodního uznání při misi UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, kdy se svou jednotkou vyvedl ohrožené francouzské kolegy z válečné zóny. Prošel řadou funkcí u české armády i v silách NATO, náčelníkem Generálního štábu Armády ČR byl jmenován v létě 2012.

HN: Jsme jako Česko alespoň schopni bránit se novým hrozbám? Například dezinformacím, které jsou součástí hybridní války?

Schopnost bránit se hybridním hrozbám, hlavně informačním a kybernetickým, je dnes především odpovědností členských států. Aliance nemá centralizovanou odpovědnost za kyberobranu. NATO poskytuje členským zemím pomoc a snaží se, aby opatření směřovala stejným směrem. Ale hlavní úsilí je na členských státech. Česká republika přijala řadu opatření, jak dezinformace odhalovat, jak na ně reagovat. Mnoho práce je ale před námi. V Česku máme například think-tank Evropské hodnoty, který se zaměřuje na odhalování dezinformací, služby nabídl i NATO. Organizuje mezinárodní akce, kde se poznatky sdílí s partnery. Sdílení poznatků a analytických metod je jednou z nejdůležitějších složek boje s dezinformacemi.

HN: Naznačil jste, že v informačním konfliktu zaostáváme za Ruskem. V čem a co bychom měli změnit?

Ruský náskok je daný především tím, že Rusko je velice centralizovaný stát, je řízen striktně z Kremlu prezidentem Vladimirem Putinem. To se nedá srovnat s NATO, kde je 29 zemí, které se musí shodnout na společném stanovisku. Ale na druhé straně u aliance, právě proto, že má zdroje z 29 zemí, které se nakonec shodnou na jednotné pozici, má její rozhodnutí mnohem větší legitimitu.

HN: Hrozba pro NATO ze strany Ruska se nějakým způsobem v poslední době mění? Roste?

Kvantitativním ukazatelem je počet ruských kybernetických útoků, který se zvyšuje rok od roku. Stejně tak roste počet dalších ruských akcí, jako je ovlivňování voleb, a dalších demokratických procesů v členských zemích NATO. Dále to je financování různých institucí, které jsou většinou jen zástěrkou pro prosazování ruských zájmů ve státech NATO, jako jsou různé organizace typu "přátelé Ruska". To všechno jsou indikátory, že Rusko neváhá využít jakýchkoli prostředků, které mu mohou zajistit výhodu v soupeření. Také se snaží hledat individuální přístupy k jednotlivým členům NATO a Evropské unie a rozmělňovat jednotu, která je hlavní devízou obou institucí. My bychom se tím neměli nechat rozklížit.

HN: Rusko se pokusilo ovlivnit volby v USA i v některých evropských zemích. Pokusilo se ovlivnit i volby v Česku?

Já tyto údaje nemám k dispozici, takže nemohu nabídnout žádné konkrétní číslo či příklad. Vzhledem k tomu, jak působí ve všech ostatních zemích, tak bych se divil, že by tomu tak nebylo, že by nevyužili všechny dostupné prostředky, které tu mají.

Češi hrozbu ze strany Ruska podceňují, říká generál Petr Pavel
Chceme_obycejnym_Rusum_ukazat_ze_NATO_neni_hrozba_rika_general_Petr_Pavel.jpg

HN: Co vlastně Rusko chce? A rozumíme my vůbec tomu, co Moskva chce?

Není moc velká věda v tom definovat, jaký je ruský zájem. Rusko se chce vrátit k multipolárnímu světu. Nejde o to, vymyslet nějaký nový systém, ale pouze o to, jak prezident Putin vidí svět. Tedy tak, že mocní dělají to, co mohou, a slabí dělají to, co musí. Rusko se chce vrátit na světovou scénu jako významný hráč s jasně vymezenou zónou vlivu. Rozhodně není v zájmu České republiky, aby se jakýmkoli způsobem do jeho zóny dostala. Karty už byly rozdány jinak a naši občané vyjádřili svoji vůli jiným způsobem.

HN: Generál Karel Řehka v knize o informační válce píše, že riziko vojenského konfliktu s Ruskem není zanedbatelné. Souhlasíte s tím?

Souvisí to s tím, jaká vojenská kapacita je na obou stranách. Obě strany mají významný počet lidí ve zbrani a mají samozřejmě také velice sofistikovanou techniku. Jsou v kontaktu, mají jaderné zbraně. Samotný fakt, že máme mnoho odlišných zájmů a tyto zájmy se mnohdy kříží, přičemž dochází k třecím plochám, je potenciální příčinou ke vzniku konfliktu. Měli bychom se snažit o co nejtransparentnější kontakt s Ruskou federací a snižovat tím riziko konfliktu.

HN: Pokud jde o informační konflikt, Západ je zatím v defenzivě. Měli bychom podle vás být i ofenzivní, zaměstnat například Rusko v souvislosti s tamními prezidentskými volbami?

V alianci jsme deklarovali, že nechceme odpovídat stejným způsobem. Měli bychom odhalovat, jak se věci skutečně mají, a spíše působit na tu pozitivnější stránku. Snažit se objasnit, o co Rusku jde a jakým způsobem negativně působí na dění v našich zemích. Našim občanům bychom měli jasně ukázat, že tudy cesta nevede. Občanům Ruska bychom zase měli předvést, že aliance nemá žádný úmysl destabilizovat či ovládnout Rusko, že není vůči jejich zemi hrozbou. Tedy vyvrátit pohled, který se v Rusku o alianci prezentuje.

HN: Setkal jste se s generálem Valerijem Gerasimovem, šéfem ruského Generálního štábu. Cítí se jako vítěz hybridní války, protože je autorem této doktríny, která má předcházet skutečné válce?

Generál Gerasimov je profesionální voják a stejně tak se i chová. Na našem setkání nebyl žádný náznak vítězné nebo poraženecké pózy, nebyl vidět ani žádný cíl přednášet nějaká politická stanoviska. Přistoupili jsme k tomu oba naprosto věcně a fakticky a v mantinelech politického zadání, které on i my máme. Jedině to nás může posunout ve vzájemné komunikaci dál.

HN: Česko vyšle příští rok do Pobaltí vojáky v rámci předsunutých praporů. Zvyšuje to v očích Rusů atraktivitu naší země jako možného cíle hybridní operace?

Nemyslím si, že by to byl důležitý faktor. Pokud se účastníme nějaké společné aktivity aliance, vnímá nás Rusko jako jeden celek. Naše účast v Pobaltí žádnou změnu v jeho aktivitě vůči nám nevyvolá.

HN: Bere česká společnost ruskou hrozbu dostatečně vážně?

Na základě toho, co mohu v poslední době sledovat, myslím, že podléháme ruskému působení ve smyslu relativizace ruské hrozby a že máme tendenci ji snižovat. Mnoho lidí u nás nevnímá Rusko ani jako potenciální hrozbu, naopak vidí velký prostor ve spolupráci. Je to tím, že máme trochu tendenci nevidět fakta, nevidět, jak se Rusko na mezinárodní scéně chová, jaké má strategie, co říkají jeho politici. Tuto hrozbu máme tendenci podceňovat a Rusko bude všemi nástroji, viditelnými i pod povrchem, pracovat na tom, aby se tento náš dojem posunoval.

HN: Máte na mysli třeba otevřeně proruské postoje českého prezidenta Miloše Zemana?

Ty postoje jsou v alianci známé a samozřejmě všichni její představitelé jsou si jich vědomi. Ale také vnímají to, že Česká republika není reprezentována pouze prezidentem Zemanem.