Už deset let je Česko svědkem expanze nízkonákladových bank a je znát, že velkým finančním domům vadí čím dál víc. Pochopit se to dá: nikdo není rád, když mu konkurence bourá výnosný obchodní model. České banky, tedy ty největší, patřily dlouhé roky mezi světovou elitu co se návratnosti kapitálu týče a nijak zvlášť netrpěly ani v době nízkých úroků. Dominanci na domácím trhu si jaksepatří užívaly, což bylo vidět i na tom, jak neochotně snižovaly poplatky všeho druhu. Za vedení účtu, za platby, za výběry z bankomatu… V součtu to nebyly malé peníze.

Proto Češi na nabídku "nájezdníků" slyšeli a po statisících opouštěli zavedené, úctyhodné − avšak drahé a ne zrovna nejpružnější − banky. Vyzyvatelům hrála do karet i jedna trochu nefér výhoda: stoprocentní ručení za vklady do velkorysé výše přesahující dva a půl milionu korun zavedené na vrcholu finanční krize. Lidé tak vůbec nemuseli řešit otázku, zda je nová banka dostatečně bezpečná, a další změny v pojištění vkladů je v tom utvrdily. Nutno přiznat, že žádná z nových bank (kampeličky jsou jiný, o dost smutnější příběh) zaměřená na masovou klientelu z fondu, do nějž se odvádí peníze strhávané každému střadateli, zatím čerpat nemusela.

Velké banky chtějí těm menším zvýšit poplatky za využívání bankomatů

Hlavní výhodou nových bank byla možnost využít už existující infrastrukturu. Mohly tak okamžitě nabídnout klientům servis na úrovni a přitom se nezdržovat budováním vlastní sítě bankomatů. Za využívání těch cizích sice konkurenčním bankám či sítím platily, ale suma to nebyla taková, aby znemožnila nabídku výběrů zdarma. A to bylo velké lákadlo ke změně banky. Částka, kterou si banky platily mezi sebou, navíc postupně klesala.

Že se to nyní mění, "zavinil" právě úspěch malých bank. Původně dokonce z nejvyššího patra jedné velké banky s rozsáhlou bankomatovou sítí vzešel nápad ty malé úplně odstřihnout, ale nakonec vyhrálo kompromisní řešení: prostě zdražit. Vzhledem k váze kartových asociací a společnému zájmu velkých bank případ zřejmě doputuje až na stůl antimonopolního úřadu. V Česku nejsme zvyklí, že by do poměrů ve finančním sektoru výrazně zasahoval, ale tentokrát bude těžké tvářit se, že se nic neděje. Vysvětlení, že zdražení až o polovinu je dané rostoucími náklady, totiž zrovna přesvědčivě nezní. Zdražení prakticky jistě přiláká nové hráče. Dočkáme se zahuštění bankomatové sítě, což zákonitě povede k nižšímu využívání současných "mašinek na peníze". Dominantní banky tak riskují, že nakonec přijdou o další příjem.