Papež František se vyznačuje neotřelostí. Snaží se vyburcovat náš svět k tomu, aby si v souladu s Ježíšovým poselstvím správně nastavil svoje priority. Ne každému to může být příjemné. Mnozí biskupové museli zalapat po dechu, když v červnu 2013 prohlásil: "Ženy jsou v církvi důležitější než biskupové a kněží."

Podobně se jistě zarazili ti, kteří se existenčně hroutí, když jim přestane fungovat počítač nebo mobil: "Když se rozbije počítač, je to považováno za tragédii. Ale chudoba ve světě je brána jako cosi normálního," uvedl jednou při kázání na Svatopetrském náměstí v Římě a ve své apoštolské exhortaci Radost evangelia k tomu dodal:

"Upřednostňuji církev, která je omlácená, bolavá a špinavá, protože funguje na ulici, než církev nezdravou, která se zakuklila a upjala ke své vlastní bezpečnosti." Zejména pak papeže dokážou rozzlobit ti, kteří říkají, že chtějí bránit křesťanství, přitom ale brojí proti uprchlíkům. Pro něj to jsou pokrytci. "My křesťané bychom měli vstřícně přijmout muslimské běžence v našich zemích, stejně jako my chceme být vlídně přijati v zemích s islámskou tradicí," říká.

Tuhle jeho nesmlouvavost a upřímnost teď čeká těžká zkouška. František je v Barmě, zemi, jejíž generálové a politické vedení uvedli do chodu největší uprchlickou vlnu současnosti. Genocidním postupem, který zahrnuje vypalování vesnic, upalování lidí zaživa a systematické znásilňování žen a dívek, nahnali od srpna letošního roku do sousedního Bangladéše přes 600 tisíc z celkového počtu asi jednoho milionu muslimských Rohingů. Tedy etnika, které barmská vláda ani není ochotná uznat, a proto o těch lidech zásadně mluví jako o "Bengálcích" − prostě aby zdůraznila jejich údajně cizí původ.

Nechme teď stranou, že to je lež, neboť muslimové žijí v té části Barmy už řadu staletí. Důležité je, že barmská katolická komunita proto na papeže naléhá, aby při své velké mši, chystané na dnešní den, nepoužil slovo Rohingové. Bojí se, že v tom případě by je pak čekal podobně krutý osud.

Na Svatého otce jsou upřeny zraky celého světa. Podvolí se tomu tlaku, který by šel samozřejmě generálům tuze na ruku − ruku zkrvavenou obludnými zločiny? Nebo bude odvážný a přímo před nimi pojmenuje ten krutě decimovaný národ jeho pravým jménem, ve světě běžně používaným?

Přejme si, aby tak učinil, v naději, že strach z perzekucí katolíků je přehnaný. Jinak jeho globální morální autorita utrpí zásadní šrám − jeho odpůrci vně i uvnitř církve ho roznesou na kopytech. Tak kdo je tady vlastně slabochem? zazní prostě ze všech stran. Bude těžké proti tomu něco namítat.