Dostane se Česko kvůli odmítání eura v rámci Evropské unie do izolace? Bude tím trpět ekonomika? Budeme jádro unie s korunou dohánět pomaleji, než by se dařilo se společnou měnou? Jsou náklady spojené se směnou korun (pro občany) a kurzovým rizikem (pro podniky) tak tíživé, že to převáží náklady spojené s připojením k měnové unii? Bude obětování vlastní měnové politiky v budoucí ekonomické krizi vyváženo pomocí z
centra?

Odpovědi expertů se liší. Ale i kdyby se ve všech případech zaznělo přesvědčivé ano, stále zbývá to nejdůležitější: přesvědčit o přínosech eura skeptickou veřejnost.

Analýza vývoje eurozóny a rizik i příležitostí z nich plynoucích, kterou zítra projedná vláda, je přes zjevně "proeurové" smýšlení autorů čestným pokusem dát na stůl všechny karty. Jejich rozložení ukazuje, že změnit postoj Čechů, nyní z většiny bránících korunu, pomůže zjevný úspěch těch zemí, které na euro přešly.

Bez eura bude z Česka satelit. Sobotka varuje, že je nutné společnou měnu přijmout, jinak ztratíme vliv

Primárním důsledkem opuštění koruny je konec nezávislé měnové politiky. Vlastní měna umožňuje vyspělejší země ve výši absolutních příjmů dohánět bez toho, že by ceny rostly rychleji než v jádru měnové unie. To když koruna posiluje.

Dovoluje ale i oslabení měny, které má exportní ekonomice umožnit lépe dýchat v dobách krizí.

Což ale také není bezbolestné.

Analýza argumentuje úspěchem tří pobaltských států, kterým euro pomohlo.

Skepticky založený ekonom okamžitě přijde s protiargumentem ukazujícím, že Pobaltí nyní zažívá poměrně vysokou inflaci kolem čtyř procent, s níž ale nejde nic dělat, protože měnovou politiku určuje Frankfurt. Stále živá vzpomínka na to, jaké následky měla v minulé dekádě společná měnová politika na Irsko či Španělsko, může posloužit jako další výmluvný argument proti euru.

Dnešní i minulý vývoj v těchto zemích ukazuje, že být uvnitř klubu neznamená víc než možnost spoluurčovat měnovou politiku podle váhy vlastní ekonomiky. Česko by tvořilo zhruba padesátinu HDP eurozóny a takovou by i mělo sílu. Z vnějšku by situace vypadala lépe − guvernér ČNB by byl jeden z dvaceti zástupců států eurozóny, i když poměrně často by jako zástupce malé země kvůli rotaci neměl možnost hlasovat.

Vzhledem k tomu, jak hodně je naše ekonomika sladěná s německou (respektive závislá na tamních objednávkách), je docela pravděpodobné, že bychom společnou měnovou politikou "netrpěli" o moc víc než naši západní sousedé. Ti jsou nyní v podobné situaci jako Česko. Ekonomika jede, nezaměstnanost je na minimu a úroky jsou přitom pod nulou a ECB ještě přikládá pod kotlem nestandardními opatřeními. Kdyby Němci mohli, jistě by už pomocí úroků brzdili.

Česko tuto možnost má, ovšem až následující rok ukáže, jak jsou ruce ČNB ve skutečnosti volné. Její šéf deklaroval, že by rád viděl sazby někde u tří procent. Tam by se měly vyšplhat do dvou let, tedy v době, kdy budou sazby ECB stále poblíž nuly. Takový rozdíl nemá v historii obdoby, a pokud se k němu ČNB dopracuje, byl by to doklad, že i malá země může mít skutečně samostatnou měnovou politiku.

Zatím to ale vypadá, že cílem jestřábí rétoriky je postrčit korunu výš, aby centrální bance pomohla krotit inflaci, kterou intervencemi (tedy protikrizovým opatřením, které by však veřejnost nerada zažila znovu) tak úspěšně rozjela.

Pro autory studie je velkou inspirací Slovensko, které na 36 stranách zmiňují více než čtyřicetkrát. Je pravda, že Slováci konce své koruny nelitují a že příslušnost k euroklubu změnila k lepšímu jejich politickou elitu a tamní ekonomice rozhodně neškodí. Spíš naopak. Ovšem o možnost přijmout euro v přímé návaznosti na vstup do EU se Česko dobrovolně připravilo. Těžko předpokládat, že i při optimálním vývoji přijmeme euro dříve než do sedmi let. To už nás bude od referenda o vstupu do unie dělit víc než dvacetiletí, během kterého vyrostla nová generace. A především, eurozóna se hodně změnila. Požadavek referenda o euru pak bude plně legitimní a těžko ho odmítat.

Jeho výsledek je závislý na tom, zda argumenty zastánců eura přimějí veřejnost změnit názor. Ještě důležitější je komplexní vnímání přínosů Evropské unie. Jen to by mohlo nabourat vyhraněný český euroskepticismus, který nás od sousedů tak odlišuje.

Doufat však, že samo členství v eurozóně znamená automatickou pojistku příslušnosti země k Západu, je naivní.