Před týdnem zaznělo z německé sociální demokracie jasné ne opakování velké koalice. Angela Merkelová je vítězem zářijových parlamentních voleb, tak ať si, jak dával najevo šéf SPD Martin Schulz, sama najde cestu ven ze slepé ulice, do které se dostala, když jí zkrachovaly koaliční námluvy se dvěma menšími stranami − Zelenými a liberály z FDP.

Proč prostě někomu jinému pomáhat z bryndy? Na to si v politice nemůžeme hrát, dodával Schulz a opakoval, že SPD zůstane v opozici. Jenže objektivně vzato, Merkelová teď už nemá, kudy kam, což vidí celé Německo včetně spolkového prezidenta a někdejšího Schulzova stranického kolegy Franka-Waltera Steinmeiera.

Ve Spolkovém sněmu zasedají ještě dvě strany − pravověrní marxisté ve straně s názvem Levice, tedy něco jako zdejší komunisté, a nahnědlá proruská parta Alternativa pro Německo čili zhruba obdoba českých okamurovců. Merkelová se jich politicky štítí, což jí nikdo rozumný nemá za zlé. Takže zbývají buď nové volby, což by ale bylo trapné, už jen proto, že jejich organizace stojí kolem sto milionů eur. Nebo to, co nikdo původně nechtěl: velká koalice.

Steinmeier, jakkoliv nemá v německém systému velké pravomoce, tlačí právě na velkokoaliční variantu s poukazem na to, že politici jsou přece od toho, aby se uměli dohodnout. A Němci, jakkoliv se u nich − stejně jako jinde ve světě − myšlenka velké koalice netěší velké oblibě, to též vidí jako jediné východisko. V průzkumu agentury Emnid pro včerejší vydání listu Bild am Sonntag se pro velký tandem vyslovilo 52 procent respondentů, proti se postavilo 39 procent. Merkelová, dodejme, s tím potíž nemá − což zrovna nepřekvapí, vždyť by zůstala kancléřkou.

Sociální demokraté jsou tradiční středolevicovou stranou, která hájí odkaz takových poválečných velikánů, jako byli Willy Brandt nebo Helmut Schmidt. Argument, že se má v téhle situaci zachovat státotvorně, u ní proto zabírá. Ze stranické základny se v posledních dnech povážlivě ozývá, že se Schulz unáhlil, když trval na odchodu do opozice. Je to pro něj velké dilema. Ve vládě bude strana fungovat ve stínu Merkelové a za čtyři roky možná dostane ještě větší výprask než v září, kdy získala tragických 20 procent.

Kdo pak bude chtít SPD ještě odměnit za to, že se v dávném roce 2017 zachovala zodpovědně?

Odpovědí je, že nikdo. Ale stejně to vypadá, že až se tento čtvrtek Schulz sejde s Merkelovou a Steinmeierem, bude na světě příběh o straně, která pro dobro věci nadřadila svým − naprosto logickým − zájmům ty státní. Nestává se to zrovna často. SPD si za to bude zasluhovat potlesk.