Může člověk přinést větší oběť, než když pro úspěch svého snažení položí život? V českém překladu právě vydaný, bohatě ilustrovaný příběh Poslední cesta ukazuje, že to možné je.

Polský židovský pediatr a lidumil doktor Korczak obětoval život, ačkoliv věděl, že věci tím nezmění. Přesto své malé svěřence doprovodil na jejich poslední cestě − do Treblinky. Ve vyhlazovacím táboře pak byli všichni zavražděni.

Příběh ze začátku čtyřicátých let v knize vypráví jeden starší chlapec, obyvatel Korczakova dětského domova ve Varšavě. Zde funguje dětská samospráva, a dokonce soud. Vše vychází z Korczakovy představy, že "dítě se člověkem nestává, už jím je".

Zuří ale válka. Nebýt "pana doktora" a jeho láskyplné statečnosti, židovští sirotci by už dávno přišli o střechu nad hlavou. A když se nyní nuceně stěhují do právě zřízeného ghetta, obdivovaný pediatr je dokáže tak motivovat, že vykročí s písničkou na rtech. Brzy má ale přijít poslední stěhování.

Kniha

Irene Cohenová-Jancová
Poslední cesta – Doktor Korczak a jeho děti
2017, Nakladatelství Petrkov, přeložil Jan Machonin, ilustrace Maurizio A. C. Quarello, 60 stran, 290 korun

Doktor Janusz Korczak do koncentráku jít nemusel, přesto se tam vydal jako doprovod svých dětí − dobrovolně a s vědomím toho, že se přibližuje konci.

Bylo by snadné v těchto vyhrocených kulisách, kde dobro a zlo mají tak jasné kontury, sklouznout k patosu. Toho se však kniha Poslední cesta úspěšně vyvarovala. Zavražděné děti nechápe primárně jako oběti, nýbrž jako svým způsobem hrdiny. Kromě sevřeného vyprávění Irene Cohenové-Jancové k tomu přispívají ilustrace Maurizia Quarella, jako vystřižené z černobílého filmu.

Kniha zacílená na starší děti i dospělé končí výčtem obětí a čtyřstránkovou ilustrací průvodu dětí s pedagogickým doprovodem do koncentráku. Na úplně poslední stránce je kresba klece − otevřené a prázdné.

Ano, tak velkolepý čin byl přece jen určitým druhem úniku. A nás Korczakovova bezvýhradná láska dodnes zahanbuje.

Související