Tradiční pilíře světové ekonomiky jako ExxonMobil či Shell jsou pod tlakem. Akcií koncernů těžících a zpracovávajících plyn a ropu se chce zbavit norský vládní fond. Ten má pod kontrolou přes bilion dolarů, tedy víc peněz, než kolik v tučných dobách, kdy se za barel ropy platilo i přes sto dolarů, nashromáždily ropné monarchie Blízkého východu.

Fond řízený norskou centrální bankou už skoupil téměř jedno a půl procenta hodnoty všech akcií, které se na globálních trzích obchodují. Burzy proto s napětím sledují, jak moc změna investiční politiky ropnými kolosy otřese. Norové totiž vlastní − a pokud plán schválí ministerstvo financí i parlament, také prodají − jejich akcie v hodnotě 35 miliard dolarů (760 miliard korun).

Odklon fondu od ropy a plynu působí na první pohled paradoxně. Právě kvůli enormním ziskům z těžby energetických surovin u norských břehů fond vznikl. Ale záměr má logiku. Chce eliminovat dopady kolísání (a Norové očekávají spíše propady) cen ropy na výsledky fondu. Jeho posláním je shromažďovat zisky z těžby ve prospěch příštích generací a jistit penzijní systém. Praxe je však mírně odlišná. Vláda si peníze z fondu může brát i při jiných příležitostech. Vůbec poprvé to udělala loni, kdy z něj "vytáhla" na 800 milionů dolarů.

35 miliard

dolarů mají hodnotu akcie ropných koncernů v držení norského vládního fondu. V Exxonu, který má největší hodnotu, patří Norové mezi významné akcionáře.

Tehdy norská ekonomika zažívala horší časy, rostla nejpomaleji od krize, a to se projevilo i na rozpočtu. I Norové pocítili dopad levné ropy. Její cena se v roce 2015 dotkla dlouholetého dna a i přes následné zotavení je hluboko pod úrovní běžnou na začátku této dekády. Injekce z fondu zmenšila tlak na rozpočet a ekonomice pomohla.

Levná ropa však současně snižuje hodnotu ropných akcií v držení fondu. Jejich prodej a přesun desítek miliard do jiných odvětví by měl tento souběh odstranit.

Roli v rozhodnutí dát ruce pryč od plynu a ropy současně hrál i postoj Norů k ekologii. V zemi je rozšířená obava z dopadů globální změny klimatu vyvolané produkcí skleníkových plynů − a v ni těžba a spalování fosilních paliv nevyhnutelně ústí. Projevem snahy o co nejmenší a výhledově pokud možno nulovou uhlíkovou stopu je i to, že se nepočetný národ stal (i díky štědrým dotacím) významným odběratelem velmi drahých elektromobilů Tesla.

V investičním světě se ohledy na klima projevily už dříve. Norský fond například prodal akcie konvenčních (v očích tamní veřejnosti "špinavých") energetických firem. To pocítil i ČEZ, protože norský fond byl s podílem kolem jednoho procenta jedním z jeho největších soukromých akcionářů.

Ovšem odklon od uhlí byl méně bolestivý. Konvenční energetiky a doly mají mnohem menší hodnotu než ropné koncerny. Současná tržní hodnota velké pětky (Exxon, Chevron, Shell, BP a Total) přesahuje jeden bilion dolarů.

Současně je zřejmé, že doprava se navzdory velkému pokroku elektromobilů bez uhlovodíkových paliv ještě desetiletí neobejde. A kde je poptávka, je i příležitost pro producenty. Krátkodobě tak sice mohou akcie ropných firem utrpět, dlouhodobě ovšem stále mají potenciál. Plán Norů konec ropné éry nijak nepřiblížil.