Asi se to dalo čekat. Když americká zpěvačka Taylor Swift vydala v pátek 10. listopadu nové album Reputation, okamžitě se stalo nejprodávanější deskou letošního roku − během prvních čtyř dní si ji koupilo přes milion lidí. Singly Look What You Made Me Do a …Ready For It? se už dřív dostaly na první, respektive čtvrté místo žebříčku Billboard Hot 100. Pětadvacetiletá diva zkrátka potvrdila, že ve světě populární hudby je dnes královnou ona, nikoliv Britney Spears, Katy Perry, Pink nebo Adele. Všechny tyto dámy ale mají něco společného. Za řadu svých nejslavnějších hitů vděčí muži, jehož tvář a jméno zná mimo hudební průmysl jen málokdo.

Říká si Max Martin, je mu 46, žije střídavě ve Stockholmu a v Los Angeles a obvykle dělá všechno pro to, abyste se o něm nedozvěděli. Přitom by bylo čím se chlubit, zvlášť když v historických tabulkách nejúspěšnějších hitmakerů jsou před ním jen dva: John Lennon a Paul McCartney.

"Legrační je, že spousta z těch mladých umělců, kteří za mnou chodí, už ani neví, kdo to byli Beatles," řekl skladatel a producent švédskému magazínu DI, jemuž letos poskytl raritní interview. Předtím se uvolil k rozhovoru jen jednou − v roce 2001 pro časopis Time. Bez úspěchu o něj mezitím žádala všechna významná média.

Aby ne, koho by nefascinovalo, kdo vlastně je a jak přemýšlí plachý, dlouhovlasý mág, který má od poloviny 90. let na svědomí 22 jedniček americké (tedy té nejsledovanější) singlové hitparády, a navíc pět desítek písní v její top 10?

"Když souhlasíte, může se něco stát. Když odmítnete, nemáte se čeho obávat… Nemyslím si ani, že by většinu lidí, kteří poslouchají muziku, nějak zvlášť zajímala práce, která je za ní. Je to přece umělec, koho mají rádi," vysvětlil švédskému reportérovi Janu Gradvallovi svou mediální zdrženlivost.

A dodal, že ze stejných důvodů se nijak neprezentuje ani na sociálních sítích.

Letos na jaře však udělal výjimku, protože mu doma ve Švédsku udělili nesmírně prestižní cenu Polar Music Prize, kterou před ním získali namátkou Pink Floyd, Led Zeppelin, Elton John nebo B. B. King.

Raritní nahrávky

Max Martin je Cyrano de Bergerac dnešní populární scény, je poetou, který se skrývá pod balkonem populárních písní, napsal o něm v týdeníku New Yorker John Seabrook, autor knihy Stroj na hity. Ta shrnuje vývoj pop-music posledních 20 let a Max Martin v ní zaujímá významné místo. Nebýt jeho talentu, neměla by Britney Spears svou průlomovou pecku Hit Me Baby (One More Time), nikdo by asi neznal Backstreet Boys a 'N Sync, dívky by si nemohly zpívat s Katy Perry Roar či I Kissed a Girl, Justin Timberlake by loni neovládl diskotéky s Can't Stop The Feeling.

Všechno to jsou chytlavé, obsahově prosté, přímočaré písně. Mají pobavit, zaujmout, určitě ne trápit. Přitom Martinovy kořeny, jak dokládají i dlouhé vlasy a masivní prsteny na ruce, jsou tvrdě rockové. Byl zpěvákem v kapele It's Alive a jako malý zbožňoval Kiss.

Ke kariéře skladatele pop-music jej ale předurčila nejen záliba v chorálech a smysl pro melodii, tolik vlastní osmdesátkovému rocku. Martin Sandberg, jak zní jeho pravé jméno, je také velmi talentovaný zpěvák, ostatně naprostou většinu slavných songů nejprve nazpívá osobně a pak po hvězdách typu Taylor Swift vyžaduje, aby v podstatě přesně opakovaly jeho projev, jen se svým hlasem (nahrávky megahitů Taylor Swift Shake It Off nebo Blank Space s Martinovým hlasem, pokud se někde uchovaly, by mohly být sběratelským unikátem). V tvorbě mu navíc hodně pomáhá i hudební vzdělání, které získal ve Švédsku. Fakt, že umí číst noty a zná hudební teorii, jej hodně odlišuje od mnoha konkurentů.

Pro pop měl navíc vždycky slabost, i když tajenou. Coby lídr metalové formace přece nesměl říct, že se mu líbí Depeche Mode nebo Prince. "Kamarádům jsem nemohl přiznat, že doma něco takového poslouchám," svěřil se časopisu Time a dodal, že jeho nejoblíbenější písní je Eternal Flame od Bangles.

Boy bandy a jak dál

Max Martin dlouho žil výhradně v rodném Švédsku ve Stockholmu. Právě tam začala jeho umělecká kariéra: zkraje 90. let získal se svou rockovou formací It's Alive smlouvu s vydavatelstvím Cheiron Studios.

Jeho majitel, známý producent a DJ Denniz Pop (vlastním jménem Dag Krister Volle) v Martinovi rozpoznal skladatelský talent a učinil ho svou pravou rukou. Studio už tehdy proniklo za hranice Skandinávie, protože Denniz pracoval pro tehdejší švédskou senzaci Ace of Base. Pro následovníky Abby produkoval hity All That She Wants nebo The Sign, které pronikly do vrchních pater žebříčků celého světa.

Prvním Martinovým hitparádovým zářezem byla píseň Beautiful Life, kterou produkoval pro Ace of Base a která se dostala do první dvacítky v USA i Velké Británii.

Cheiron Studios, švédská mašina na hity, tím zaujala za oceánem a přišla poptávka po nějakých písních pro novou chlapeckou skupinu Backstreet Boys. Nikdo ji tehdy neznal. Díky skladbám I Want It That Way nebo Show Me the Meaning of Being Lonely z Martinova pera se z kapely stal fenomén, který v podstatě definoval (spolu se staršími New Kids on the Block) nový proud v pop-music, takzvané boy bandy. Max Martin pomáhal nahoru třeba i 'N Sync, z nichž později vzešel Justin Timberlake.

Jenže tahle éra na konci 90. let odezněla a o Martinovi či Cheiron Studios, jež po Dennizově smrti změnila jméno, přestala být poptávka. K obratu došlo po roce 2001, kdy Martin napsal písně, nakonec mimořádně úspěšné, pro Britney Spears a Kelly Clarksonovou. Od té doby v podstatě z postu popového skorokrále nespadl.

Hodně mu pomáhá i to, jaké si vybírá spolupracovníky, protože i z nich se postupně stali špičkoví producenti a skladatelé: Dr. Luke, Ali Payami, Shellback…

Čím to je

Martin, který žije s rodinou napůl v Los Angeles, kde pro své studio koupil dům po Franku Sinatrovi, zůstává pořád hrdým Švédem. Čím to ale je, že tato skandinávská země má takové úspěchy v muzice? Stačí zmínit skupiny ABBA, Roxette, Ace of Base, Robyn, Tove Lo či přehršel metalových kapel.

Odpověď není snadná. Podle Johna Seabrooka z New Yorkeru, který tento fenomén zkoumal, je vysvětlení víc: skvělé hudební a jazykové vzdělávání, melodická tradice švédského folkloru nebo zvyk farmářů z odlehlých planin Švédska skládat si písně jen pro zábavu.