Centrum Prahy se nevylidňuje. Změnila se ale skladba jeho obyvatel. Více než pětinu rezidentů tvoří cizinci. Historické jádro opouštěly v posledních dekádách ve vlnách rodiny. Naopak senioři zůstávají a život v centru Prahy přitahuje mladé, dobře placené lidi.

Pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) usiluje o to, aby byli lidé dlouhodobě žijící v centru města z různých sociálních vrstev. Bydlení je ale drahé a řešení není jednoduché, shodují se, odborníci z IPR Tomáš Brabec (T. B.) a Filip Foglar (F. F.).

HN: Někdy před 10 lety se zastavil trend vylidňování Prahy 1 a 2. Pokud započítáme i Prahu 3, počet obyvatel mírně narůstá. Čím si tu změnu vysvětlujete?

T. B.: V 90. letech klesal počet obyvatel v centru především tím, že docházelo k přeměně rezidenční funkce na funkci komerční. V bytových domech vznikaly obchody, hotely, kanceláře. V posledních letech se komerční centra staví za širším centrem. V 90. letech dále bylo v Praze víc zemřelých než narozených. V posledních 10 letech už Praha demograficky roste. Město a jeho střed také roste hlavně díky cizincům. V Praze 1 a 2 je podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel 22 procent, v celé Praze to je 14 procent. V centru je dále nadprůměrný počet seniorů a mladých lidí mezi 18 a 35 lety.

Tomáš Brabec (33)

Od roku 2014 pracuje jako specialista analýz a prognóz v Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy v sekci strategií a politik. Brabec vystudoval sociální geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde rovněž působil jako vědecký pracovník.

F. F.: Etapa vysídlování lidí do sídlišť nebo do širšího centra, které trvalo celou druhou polovinu 20. století, skončila. Od 90. let se také projevoval vliv suburbanizace (rozrůstání příměstských oblastí, pozn. red.).

HN: Spousta lidí se odstěhovala, některé domy už nejsou určené k bydlení, stavět není kde, může centrum města vůbec ještě pojmout další stálé obyvatele?

F. F.: Z hlediska kapacity centra je území Prahy 1 a Prahy 2 dost specifické, nejsou tam volné plochy, na kterých by bylo možné vytvořit novou čtvrť a zvýšit počet obyvatel. Zbývá tedy využití existujících domů. Osobně vidím potenciál v přeměně kancelářských prostor zpět na byty.

T. B.: Potenciál zde je. V centru jsou domy, které nejsou plně využívané. Některé byty jsou prázdné, protože řada lidí si je koupila jen kvůli uložení peněz.

HN: V Praze 1 má trvalé bydliště 29 tisíc obyvatel, je to málo, nebo by jich tam mělo žít více?

T. B.: Jedna věc jsou hlášení lidé, ale v lokalitě bydlí i ti, kteří tam nemají trvalé bydliště. Na druhou stranu jsou lidé, kteří mají v centru města trvalé bydliště, ale stejně bydlí jinde. My chceme, aby lidé žili v centru. Nechceme, aby centrum bylo jen turistické ghetto s hotely a obchody pro turisty. Ale není žádoucí, aby v centru žilo 80 tisíc obyvatel jako v 60. letech. Tehdy žilo v bytě čtyři nebo pět osob, dnes je to průměrně dvě osoby na byt. Cílem je počet rezidentů udržet nebo mírně navyšovat. Primárně jde jen o to, aby tam lidé žili rádi, aby centrum nebylo jen pro bohaté.

Filip Foglar (27)

Architekt v kanceláři metropolitního plánu pražského Institutu a plánování rozvoje. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT s diplomním projektem na téma Pražský metropolitní region. Zároveň od roku 2011 pracuje pro ateliér Foglar Architects, jenž se zabývá urbanismem, architekturou, a interiéry.

HN: Jak chcete dosáhnout toho, aby byl v centru Prahy sociální mix, když tam jsou byty tak drahé?

T. B.: Především by město už nemělo prodávat své byty. Město by mělo mít co nejvíce obecních bytů, které pak může poskytovat seniorům nebo mladým rodinám s dětmi. Dále by mělo umožňovat developerům výstavbu v širším centru. Cílem Metropolitního plánu (dokument stanovuje pravidla pro výstavbu v Praze, pozn. red.) a strategického plánu (vize Prahy do roku 2030, pozn. red.) je, aby se stavělo víc. Když se zvýší nabídka a poptávka se lépe uspokojí, ceny by měly klesnout.

F. F.: Změnil se i postoj města, mluví se o tom, že by se měly stavět obecní byty. A tento názor zaznívá napříč politickým spektrem.

HN: Město sice má pozemky vhodné pro výstavbu obecních bytů, ale v centru snad jen v Praze 2. Takže dostupné bydlení může stavět jen na okraji?

T. B.: Ano, město má pozemky, kde by se dalo stavět, ale většina jich je především v okolí sídlišť. Teď se připravuje výstavba obecních bytů na Černém Mostě. Je dobře, že se staví nové obecní byty, ale ještě lepší by bylo, kdyby se stavělo blíže centru.

185 603 rezidentů

bylo v Praze 1 a 2 v roce 1961 a jejich počet postupně klesal. V roce 2007 bylo na vymezeném území hlášeno 78 206 rezidentů a od té doby jejich počet stagnuje.

HN: Do roku 2022 by měl začít platit Metropolitní plán. Jak ten pomůže zvýšit dostupnost bydlení?

F. F.: Umožní zástavbu nevyužitých území. Když to přeženu, tak i kdyby město nevlastnilo byty v územích, jako jsou Bubny, je pro něj výhodné, když tam vzniknou nové čtvrti. Mezi další takové lokality v blízkosti centra patří Hradčanská, Rohanské nábřeží, smíchovské nebo Masarykovo nádraží.

HN: Tyto pozemky ale mají zasmluvněné soukromníci. Jak je chcete přimět, aby stavěli i cenově dostupné byty? Existují nějaké modely?

T. B.: Jednoduchý model neexistuje. Developeři mají v současné době těžké podmínky k podnikání. Výstavba je strašně dlouhá. Myslím, že situace nyní není nakloněná tomu, aby odevzdali část bytů městu, jak se o tom mluví. Ale je možné, že se situace v budoucnu změní. Někteří politici si myslí, že když budeme developerům bránit ve výstavbě a chtít po nich, aby se více podíleli na občanské vybavenosti, tak to promítnou do cen bytů.

HN: Podle vás si za mohutné rozrůstání výstavby do polí v obcích, jako jsou Jesenice či Nupaky, můžeme sami. Jak to myslíte?

T. B.: Problémem je rozdrobená obecní infrastruktura. Česko má jeden z nejvyšších počtů obcí na obyvatele v Evropě. Každá obec si spravuje vlastní územní plány. Když se nějaká obec rozhodne, že prodá levně pozemky a navýší počet svých obyvatel, město Praha nemá žádné páky, aby v tom té obci zabránilo. Je to ale složitější, protože lidé chtějí žít v rodinném domku, které jsou na území Prahy drahé. Jenže Praha nyní blokuje výstavbu na nevyužívaných plochách. Kvůli stavebním uzávěrám zamezuje výstavbě. Kdyby se více stavělo, byty by byly levnější a lidé by neměli tendenci odcházet za Prahu.

F. F.: Je to především chyba nekoordinovaného rozvoje. My bohužel smíme plánovat rozvoj jen na správním území Prahy. A to je zásadní chyba systému. Právě na rozhraní obou krajů je zmíněná koordinace nejdůležitější, za hranicí kompaktního města došlo ke skokovým nárůstům obyvatel. Pro město je násobně dražší obyvatel, který žije na okraji, než ten, který žije v centru nebo v širším centru. My se v Metropolitním plánu snažíme omezit obrovskédeveloperské projekty na okraji Prahy. Ty totiž stojí město velké peníze na MHD, údržbu, zasíťování, pouliční osvětlení… Dokud budou za hranicí Prahy územní plány umožňovat tento rozvoj, navíc za mnohem levnější peníze, tak se to bude dít dále.

HN: Dá se s tím něco dělat?

F. F.: Vládní usnesení ministerstva pro místní rozvoj přímo vyžaduje po Praze a Středočeském kraji zpracování studie řešící problémy suburbanizace. Jakýsi koncepční dokument, jak zmírnit a koordinovat tyto procesy. A takový dokument zatím nevznikl a nebyl ani stanoven termín jeho zpracování.