Po dlouhém boji s rakovinou v pondělí 13. listopadu zemřel náš kolega a kamarád, novinář Honza Beránek. Psal o technologiích, start-upech, e-commerce, telekomunikacích. Než zakotvil v Lupě, prošel redakcemi Mafry, HN, České televize či serveru Tyinternety.cz.

Procházím zprávy, které jsme si v posledních měsících napsali, a pořád mi to úplně nedochází, čekám, že mi každou chvíli na displeji zabliká jeho častý provokativní vzkaz "Mám krizi, asi dneska nic nenapíšu", kterým mě ze začátku rozčiloval a ze kterého se časem stala taková malá tradice. Psali jsme si vlastně pořád, řešili jsme práci, soukromí, jeho nemoc, ale i drby z oboru, kterých znal Berry plno. Kamarádil se snad s každým, na každého měl číslo a připadalo mi, že snad s každým chodí obden do hospody.

Vyprávěl spousty historek. Vzpomínal, jak mu jeden z respondentů vynadal do pisálků, a hrdě se k tomu titulu hlásil. Smál se tomu, jak kdysi musel pro televizi natáčet majitele Seznamu Iva Lukačoviče kdesi přes plot na jeho letišti. Vyprávěl, co zažil na konferencích nebo na několikaměsíční asijské cestě, na kterou vyrazil se svou pozdější manželkou.

Dnes bych si přál, abych si jeho historky pamatoval lépe.

Znal jsem Berryho necelé čtyři roky, po které pracoval v redakci Lupy. Věděl jsem, že rád jí kolínka, že nerad píše ostré kritické články, protože nechtěl nikomu ubližovat, nebo že hraje ve volyňské kapele pojmenované ironicky Marná snaha.

Do jihočeské Volyně, odkud Berry pocházel, se rád vracel a nedalo mu to: k životu ve městě přispíval aspoň tím, že o něm vydával zpravodajský web Volyne.info. Právě u svých nejbližších ve Volyni také strávil poslední dny, když už lékaři vzdali naději na jeho uzdravení.

V jednom z posledních vzkazů, které byly s postupující nemocí méně časté a kratší, mi lakonicky oznámil: "Jdu chrnět."

Sedím u počítače, čtu tu větu pořád dokola a pořád čekám, že se mi displej probudí a zabliká na něm další zpráva: "Mám krizi, asi dneska nic nenapíšu." Dnes bych za ni byl hrozně rád.