Partnerka energetického týmu londýnské právnické firmy CMS Fiona Woolfová má na kontě dva Řády britského impéria a působila jako teprve druhá žena ve funkci Lord Mayor of the City of London. Během své kariéry radila více než 28 vládám i Světové bance v oblasti energetických reforem a infrastruktury a celkově působila ve 44 zemích. Na začátku listopadu vystoupila jako čestný host na galavečeru Setkání významných právniček, který pořádal mediální dům Economia.

HN: Kariéru jste začínala v roce 1973 v Clifford Chance. Kolik bylo tehdy v kanceláři žen?

Celkově v právu tehdy příliš žen nebylo. Nicméně v Clifford Chance z jedné z advokátek udělali v jejích zhruba 45 letech partnerku. Dohromady jsme byly čtyři ženy na přibližně 100 až 120 právníků. Probíraly jsme spolu to, jak se prezentovat, jak se oblékat, jak moc být asertivní, zdali máme být okouzlující, jak se od žen očekává, nebo zdali máme být průbojné jako muži. Neměly jsme žádný vzor, tak jsme si ho vytvářely samy.

HN: Jak jste se tedy rozhodla prezentovat?

Bratr mi tehdy řekl, že není možné celý život předstírat, že jsem někým jiným. Ať jsem tedy sama sebou. A také, ať se ke všem chovám tak, jak chci, aby bylo zacházeno se mnou. To byla velmi dobrá rada.

HN: A co muži v kanceláři, brali vás jako sobě rovné?

Popravdě jsem se s předsudky nikdy nesetkala. Kdyby tomu tak bylo, v právu bych nejspíše už nepokračovala. Ostatní právníci brali vážně naše profesní kvalifikace. Všechny jsme se snažily tvrdě pracovat, zlepšovat se a dělat to, co je pro klienta nejlepší.

HN: Nesetkala jste se ani s nějakými nevhodnými poznámkami a předpoklady?

Jednou mě nevzali do práce, protože jsem byla příliš vysoká. Právník, který se mnou dělal pohovor, řekl, že opravdu nemůže pracovat s někým, kdo je o dvě hlavy vyšší než on. Když jsem zase dělala pohovor na pozici členky rady organizace Law Society, ptali se mě, zda jsem rodinným právníkem. Odpověděla jsem, že ne všechny ženy se živí rodinným právem, že znám například ženy, které se věnují právu majetkovému. Jistě si umíte představit jejich výraz, když jsem jim sdělila, že sama pracuji na projektu elektrárny v Severním Irsku. Asi ani do té doby neslyšeli, že se takovým projektům právníci věnují, už vůbec ne pak právničky.

HN: Jak jste se dostala k tak ojedinělému oboru jako je energetika a s ní spojené právo?

Začalo to právě tím, že mě tehdy již v advokátní kanceláři CMS Cameron McKenna doporučili energetické společnosti v Severním Irsku pro projekt výstavby uhelné elektrárny. To bylo v roce 1987 ještě před Kjótským protokolem, o změně klimatu se nemluvilo. Součástí bylo tříměsíční školení, kdy jsem seděla přímo v řídicím středisku elektráren společnosti. Elektrárna se nakonec z ekonomických důvodů nestavěla, ale vzhledem k tomu, že jsem byla schopna komunikovat s vládou v tak neobvyklém oboru, jsem se vlastně stala šampionem energetického průmyslu. Pak jsem začala pracovat pro společnost, která zajišťovala přenos elektřiny, a to vlastně bez jakékoliv konkurence. Mezi advokátními kancelářemi nebyl jediný právník, který by oboru tak rozuměl.

HN: Takže za váš úspěch může tak trochu štěstí.

Mým životním mottem je "get lucky and say yes". A štěstí můžete jít naproti tak, že budete ve správný čas na správném místě. Sice se tak dostáváte z konformní zóny a musíte se hodně učit, ale stojí to za to.

HN: Kdy jste z ní musela vystoupit?

Tak třeba CMS, kde působím již od roku 1978, mě poslala na tři roky do Bahrajnu, abych tam vedla pobočku a zabývala se především infrastrukturou a jejím financováním. Když jsem se vrátila do Anglie, zúčastnila jsem se vyjednávání o koncesi Eurotunelu. Jako firma jsme vytvořili většinu projektové dokumentace. A tak jsem vstoupila do povědomí jako právnička pro obdobně velké projekty.

HN: Jako druhá žena v historii jste zastávala úřad The Lord Mayor of London. Co bylo součástí vaší agendy?

Část role patří vládě pro důležitou obchodní a investiční diplomacii, pomáhala jsem také s klimatickými záležitostmi. Úřad sám o sobě je již přes osm století starý a velmi bohatý. Rozhodla jsem se ale, že založím nové programy. Jedním z nich je program s názvem Tomorrow City. Tedy to, jak budou vypadat města budoucnosti, jaké jsou problémy, kterým budou čelit. Ve funkci jsem totiž byla v roce 2013, kdy se Británie stále ohlížela za rokem 2008. Řešili jsme předchozí problémy, ale chtěla jsem, abychom se soustředili na nové věci, které by byly pro společnost prospěšné. Také jsem se věnovala například diverzitě a inkluzi.

HN: Jak podle vás vypadá budoucnost energetiky?

Stojí před námi hlavní výzva a to jsou investice do obnovitelných zdrojů. Pro některé země jsou extrémně atraktivní, jako třeba pro Mexiko díky větrným a solárním elektrárnám. Dokonce i pobřežní větrné elektrárny jsou nyní cenově kompetitivní. Musíme přemýšlet o tom, jak integrovat obnovitelné zdroje v každodenním fungování trhu.

HN: Jak by měla vypadat legislativa v oblasti energetiky?

Je nutné, aby byla flexibilní a umožnila pokrok. Většina problémů s energetickými zákony je ta, že jsou příliš detailní a nevytvářejí mechanismus pro změnu. Je to odvětví, které je neuvěřitelně dynamické.