Pět procent. Číslo ukazující, o co se výkon českého hospodářství zvýšil za jediný rok, by ještě nedávno působilo neuvěřitelně. Po letech velké recese, která se u nás přelila do vleklé a zdánlivě nekonečné stagnace, se totiž mezi ekonomy rozšířilo přesvědčení, že Česko nemá na víc než na růst kolem jednoho či dvou procent ročně.

Časté byly úvahy o tom, že země uvázne v pasti středního příjmu a že "zlaté ekonomické časy" z minulého desetiletí se už nevrátí. V letech těsně před vstupem do Evropské unie a i jistou dobu po něm totiž masivní příliv zahraničních investic přinášel ve velkém měřítku nové technologie, vymazal část ztráty v produktivitě naakumulované za desítky let direktivní ekonomiky a otevřel také nové, především evropské trhy. V krizové depresi však převládlo přesvědčení, že se tyto stimuly už vyčerpaly, solidní růst se tak nebude opakovat, a na viditelné dohánění vyspělejších zemí EU proto můžeme zapomenout.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?