Velké výkony v evropské politice se v době, kdy se v jedné z klíčových zemí pracně sestavuje vláda, zpravidla nečekají. Když ale stojí za to i v tomto čase poslat z Paříže do Berlína jednoho z nejvlivnějších ministrů, aby se sešel se zástupci všech tří stran jednajících o tamní vládní koalici, je zřejmé, že se něco důležitého děje. A stejným důkazem je i okázalá ceremonie v Bruselu, kde se přes dvě desítky členů Evropské unie zavázaly posilovat svou obranu.

Tolik odhodlání ale nutně vyvolává dvě otázky. Zaprvé, nevzniká tu konkurence Severoatlantické alianci, dosavadní záruce proti vnějším hrozbám? Zadruhé, obstojí sliby a závazky ze včera podepsaného dokumentu déle než ty předchozí? Vždyť o společné obraně se mluví již řadu let.

Především by tu mělo být jasné dělení rolí, NATO garantuje obranu před vnějším útokem, jeho evropští členové mají spojit své síly při zahraničních misích, tedy mimo vlastní území aliance. Koneckonců nynější americký prezident i jeho předchůdci již nějaký čas volají, aby Evropané dávali více peněz na svou obranu a také se o ni více starali, protože Spojené státy mají čím dál více starostí s rostoucím vlivem Číny.

A dále: Evropané čelí bezpečnostním hrozbám ve svém okolí spojeným s mezinárodním terorismem, což byl příklad nedávného zásahu v africkém Mali, či s migračními tlaky ve Středomoří. Je tu jasný důvod, proč sdružovat evropské síly a také plánované vyšší výdaje.

Je-li současný stav dobrým důvodem ke změně, pak bohužel to samé platí i o pochybnostech. Nebude totiž snadné dohodnout se, za co − od tanků až po drony − a v neposlední řadě u koho se více peněz na obranu utratí. Výrobců zbraní a zbraňových systémů je mnohem více než v USA a soutěž o zakázky bude více než ostrá, protože ve hře jsou zisky i pracovní místa.

Třiadvacítka, která se včera sešla v Bruselu, nepředstavuje celou Evropskou unii, takže tu máme jeden z příkladů integrace o různých rychlostech. Je tu i velká neznámá, zda a jak se do aranžmá po brexitu vejde Británie, která má dosud spolu s Francií dvě nejzkušenější evropské armády disponující atomovými zbraněmi a letadlovými loděmi. Katalog příštích problémů by byl spolehlivě delší než součet dnešních slibů. Pokud však Evropané chtějí čelit dnešním hrozbám a pokud nechtějí slábnout ve chvíli, kdy se Spojené státy otáčejí zády a Rusko je stále asertivnější, musí se o společnou obranu starat.