Taková nespravedlnost! Podnikatel Jiří Hlavatý už není senátor. Chudák! Netušil, že když ho voliči ve volbách do sněmovny zvolí poslancem, tak mu senátorský mandát zanikne. Ruku na srdce, kdo to věděl? Já ne. Podobně jako Hlavatému se mi zdálo logické, že si − jako u jiných funkcí, které nelze vykonávat zároveň − bude moct vybrat, kterou si ponechá. Ale ústava říká něco jiného.

Hlavatý si to měl dopředu zjistit. A prý si to zjišťoval, minimálně u svých firemních právníků, a ani ti ho před ztrátou senátorského mandátu nevarovali. Teď je rozhořčený. Ale nikoli na sebe nebo na své právníky, ale kupodivu na zákony a voliče.

Hlavatý nemá čas jako zákonodárce iniciovat změnu zákonů, které se mu nelíbí. Vždyť kromě politiky je stále ředitelem své továrny. Proto nechce být poslancem. Je to náročnější než senátorský "vedlejšák". Když ho voliči k poslancování "donutili", považuje to za důkaz nesvobody a nedemokratických poměrů.

Kdyby existovala Guinnessova kniha nejpitomějších výroků světa, měla by v ní Hlavatého povolební vyjádření garantované čestné místo. V historii asi není moc politiků, kteří si poté, co ve volbách zvítězili (a docela spektakulárním způsobem), stěžovali na útlak a nedostatek demokracie. Ale tím tahle bláznivá historka není zdaleka u konce.

Prezident Zeman už na Trutnovsku vyhlásil na počátek ledna doplňovací senátní volby. A pozor, kandidovat v nich bude opět Hlavatý, kvůli jehož ztrátě mandátu se volby konají. Jeho výlet tam a zpátky mezi komorami parlamentu nebude zadarmo, uspořádání voleb stojí odhadem kolem čtyř až pěti milionů korun.

Otázka, zda náklady zaplatí, chudáka Hlavatého úplně vyvedla z míry. Proč by měl něco platit? Kandidoval přece až na 18. místě kandidátky, které považoval za nevolitelné. "Na zaplacení nákladů se ptejte 4850 lidí, kteří mě zakroužkovali, a moje zvolení tak způsobili!" řekl deníku Aktuálně.Hnutí ANO, za které Hlavatý kandidoval, není jediným politickým subjektem, který si na své kandidátky dává osobnosti jen "na ozdobu". Dělají to i ostatní a jejich kandidáti se mandátů vzdávají, protože chtějí dál vykonávat své původní zaměstnání. Jen u Hlavatého se to zamotalo.

Že je mužem s dobrou pověstí a kreditem, dokazuje paradoxně právě to, že se díky fanouškovským kroužkům do sněmovny dostal. Ve Dvoře Králové, kde vlastní a řídí úspěšnou textilní továrnu Juta, se těší respektu. V posledních letech se stal známým i na celostátní úrovni. S majetkem odhadovaným časopisem Forbes na pět miliard korun patří mezi padesátku nejbohatších Čechů.

Byli to právě lidé jako Hlavatý, kteří pomohli legitimizovat hnutí ANO, založené a řízené Andrejem Babišem. Šéf firmy Juta je prototypem člověka, který "nekecá a maká". Vybudoval úspěšnou firmu, mluví otevřeně a k věci, jeho jméno není spojeno s žádnými skandály. Je to onen všemi vzývaný český selfmademan.

Je zároveň antipólem lidí jako dosluhující premiér Sobotka. Kariérních politiků, kteří celý život strávili na stranických sekretariátech, v parlamentních budovách nebo v ministerských kancelářích. Co vědí o životě? O skutečném světě? A tihle lidé mají rozhodovat o tom, jak máme žít?

Hlavatého extempore je něco jako "a waking call". Budí nás ze snu, že stát lze řídit jako firmu a že ti, kteří úspěšné firmy mají, se tohoto úkolu mohou chopit. Není to tak. Politika je profese jako každá jiná a stát není firma. Tečka.

V ideálním světě bych osobně chtěl mít v parlamentu − jedno v které komoře − lidi jako Hlavatý. V reálném světě to dopadlo tak, jak to dopadlo. V ideálním světě by voliči v lednových doplňovacích volbách na Trutnovsku Hlavatému ukázali, že nejsou kašpárci, kteří ho půjdou volit pokaždé, když si vzpomene. Ale pravda je taková, že v reálném světě asi Hlavatý svůj senátorský mandát získá zpátky.

V byznysu by to možné nebylo. Politika to unese, zvlášť když ji dnes voliči chtějí nepolitickou. Jen ty výsledky jsou zatím hodně neslavné.

Související