Touhu lidí pořídit si vlastní auto musel vzít v potaz i komunistický režim ve východním Německu. V roce 1954 proto vláda rozhodla, že se začne vyrábět malý, leč "festovní", úsporný a hlavně cenově dostupný vůz. Zlepšit se tak měla špatná si­tuace na vnitřním trhu, nové auto mělo zmírnit nespokojenost lidí, z nichž mnozí utíkali k západním sousedům. Tam jela u Volkswagenu naplno výroba populárního "brouka".

Vývoj a příprava výroby netrvaly zbytečně dlouho. Sedmého listopadu 1957, v den 40. výročí bolševické revoluce v Rusku, sjel z výrobního pásu podniku Sachsenring Automobilwerke v saském Cvikově první vůz. Model Trabant P 50 byl vybaven půllitrovým motorem o výkonu 13,2 až 14,7 kilowattu.

Poválečná NDR trpěla citelným nedostatkem oceli, a tak musel tým konstruktérů pod vedením Wernera Langa navrhnout karoserii z jiného materiálu. Využil proto korozi odolný duroplast. Právě zásluhou Trabantu se v bývalé NDR začala masově rozvíjet motorizace. Celkem se vyrobilo kolem 3,1 milionu těchto aut, běžně nazývaných "trabi" nebo také "plastový bombardér" či "chodítko".

Trabi

V Německu je nyní přihlášeno skoro 35 tisíc Trabantů, naprostá většina z nich ve východních spolkových zemích. Majitelé si mohou obstarat náhradní díly i ve spe­cializovaném e-shopu, který ve Cvikově vlastní Frank Hofmann. Na skladě má pohotově kolem 1500 položek − od nejmenšího šroubku až po kompletní motor.

"Zásilky s náhradními díly vypravujeme nejen do Německa, ale třeba do Velké Británie, Maďarska, Ruska, Austrálie či USA. Jeden brzdový válec jsme posílali až do Namibie," popisuje v listu Handelsblatt čtyřicátník Hofmann.

Trabant byl v době svého zrodu technicky vyspělý produkt. Východoněmecký stát však na jeho další inovaci vyčleňoval velice málo. Teprve koncem 80. let státní automobilka IFA založila s Volkswagenem společný podnik dodávající čtyřtaktní motory pro nový Trabant 1.1. Jeho výroba ale kvůli naprostému nezájmu skončila v dubnu roku 1991.

To, že se vůz po technické stránce léta nijak zásadně nezdokonaloval, je nyní podle Hofmanna výhoda. "Trabant je přesným opakem dnešního přetechnizovaného světa. Stačí jen trochu technických znalostí a kultovní vůz si můžete opravovat sám," tvrdí majitel e-shopu.

Šéf sdružení Internationales Trabant-Register Wolfgang Kießling je přesvědčen, že Trabant je na dobré cestě stát se automobilovým veteránem. "Zájem o něj projevuje stále více mladých lidí, u nichž se nedá říci, že je k tomu vede nějaká nostalgie," podotýká. Podle něj ještě nenastala doba, kdy by se mohlo do koupě trabiho výhodně investovat. Nicméně, solidně renovovaný model Trabant Tramp vycházející z armádní varianty "Kübel" lze nyní koupit za 10 tisíc eur.

V bývalé NDR se stal Trabant nejrozšířenějším autem, na které se do pořadníku zapsal skoro každý dospělý občan. Za "typický východní vůz" se ale považuje Wartburg, nazvaný podle stejnojmenného hradu tyčícího se nad Eisenachem v severozápadním cípu Durynského lesa. Podnik Automobilwerk Eisenach (AWE) začal v roce 1966 dodávat jeho zdokonalený model 353 s příznačnou hranatou karoserií. Tříválcový dvoutakt se vyráběl 25 let.

Velké oblibě se v NDR těšily také vozy Škoda Octavia (vyráběné v letech 1959−1971) a Škoda 1000 MB (1964−1969). S pomocí známostí na "správných místech" bylo možné si pořídit Tatru 603 vyřazenou z vozového parku státních podniků a úřadů. To samé platí o sovětském vozu Moskvič 412 z počátku 70. let. Tomuto malému tanku se v Česku přezdívalo "ragulin" podle razantního, více než stokilového hokejového obránce Alexandra Ragulina, dlouholeté opory sovětské reprezentace.