Golf má mnoho pravidel, základní je ale bezpochyby to, že musíte počítat, kolikrát odpálíte míček, než se vám jej podaří dopravit do příslušné jamky. Americký prezident Donald Trump a japonský premiér Šinzó Abe se však podle informací poskytnutých jejich pobočníky při své hře na hřišti nedaleko Tokia tak zabrali do debaty o budoucnosti vzájemných obchodních dohod, jakož i o hrozbě v podobě KLDR, že zapomněli údery počítat. Takže se sice nikdy nedozvíme, kdo zvítězil, zato víme, že v politickém ohledu si Abe mohl jistě hodně gratulovat. Opět potvrdil, že ví, jak na Trumpa: zahrnul ho všemožnými poctami a jistě i lichotkami včetně těch golfových, a na nic mu neřekl "ne". A dosáhl svého. Trump už je dalek tomu, aby opakoval svou loňskou předvolební mantru, že se Japonsko musí samo atomově ozbrojit, než aby mu v tomto ohledu navěky poskytovaly ochranu Spojené státy. Jen máloco je v Japonsku vzhledem k atomovým a raketovým ambicím ze strany KLDR tak palčivé téma.

Malý rakeťák, jak Trump říká severokorejskému tyranovi Kim Čong-unovi, bude nepochybně tématem mnohých debat, které prezident povede, až zavítá ještě do Jižní Koreje, Číny, Vietnamu a na Filipíny. Zajímavé to bude zejména u soudruhů v Pekingu. Ti sice nejsou z rychlého tempa severokorejských atomových a raketových testů nadšeni, ale na druhou stranu nemají žádný důvod, proč rakeťáka krotit, například mnohem přísnějšími kontrolami na vzájemné hranici, jež by zamezily obchodu s textilem a rybami. Z čínského pohledu to je tak, že kdyby režim v Pchjongjangu padl a ostrov byl sjednocen pod patronátem Jižní Koreje, měli by na svých hranicích prozápadní demokracii. To už je lepší si ten nynější stalinistický nárazník nechat, říkají si nepochybně. Takže: Donald Trump bude jistě na Čínu tlačit, tím to však také asi skončí. Podobně to jistě dopadne, až se ve Vietnamu setká s Vladimirem Putinem. Proč by ten vycházel USA ohledně KLDR vstříc, jen tak pro nic za nic?