Tomu dnu před několika lety, kdy v práci dostal výpověď, říká Dan Šustr dar z nebes. Lídr rockové skupiny Tichá dohoda, která v devadesátých letech prožívala zlatou éru, ale pak ji okolnosti sestřelily ze scény, pracoval patnáct let v marketingu a reklamě. O své vůli by prý ze zaměstnání nikdy neodešel. Když k tomu ale došlo, vzal to jako příležitost a začal pracovat na comebacku Tiché dohody.

Teď se kapela vrátila s novým repertoárem po devatenácti letech od poslední řadové desky Válcovna vkusu s.r.o. Aktuální album Hlasitá revoluce, které Šustr označuje za poctu syrové rockové muzice šedesátých a sedmdesátých let, pokřtí Tichá dohoda tento pátek v pražské Malostranské besedě.

Vedle dvaapadesátiletého kytaristy Šustra už ale stojí jiná zpěvačka − o generaci mladší Zuzana Vintrová. Vystřídala Blanku Šrůmovou, která teď vystupuje s rockovým lyrikem Janem Saharou Hedlem v projektu Něžná noc. Šrůmová naposledy s Tichou dohodou absolvovala roku 2012 turné k pětadvacátému výročí kapely.

Šustr vydal desku Hlasitá revoluce vlastním nákladem na své značce Pop Dissident Records. Je to symbolické. Slovo disident reaguje na situaci, v níž se ocitl od konce devadesátých let, kdy Tichá dohoda ztratila zázemí vydavatelské firmy s jejími marketingovými možnostmi.

"Mít podepsanou smlouvu znamenalo být v pohodě, mít peníze," vzpomíná Šustr na devadesátá léta, kdy desky Tiché dohody vycházely u tuzemské pobočky nadnárodní korporace EMI, poslední řadová nahrávka pak u obdobného gigantu Sony. "Tehdy gramofonové firmy fungovaly podobně jako dnešní obchodní řetězce. Měly zalistované zboží, tedy kapely a jejich produkty. Ve chvíli, kdy někoho vyřadily z prodejních regálů, přestal existovat," připomíná.

Takoví hudebníci si dál mohli nahrát alb, kolik chtěli, ale bez distribuční sítě velkých vydavatelství jejich nahrávky nepronikly do obchodů či rádií, a tedy ani k posluchačům. To byl i osud Tiché dohody.

V jejím případě navíc platí: cherchez la femme. Poznávacím hlasem skupiny se stala Blanka Šrůmová. Kytarista vzpomíná, že když byla Tichá dohoda na vrcholu, začaly se gramofonové firmy o Šrůmovou přetahovat, aby z ní udělaly sólovou pop star.

To ale znamenalo zastavit rozjetou Tichou dohodu. "Tlačili ji do toho, ale Blanka nechtěla Dohodu opustit. Pak jsme se ovšem lidsky rozešli a ona natočila vlastní desku. V té chvíli jsem byl pro gramofonové firmy mimo hru, mohl jsem skládat písničky a natáčet je pouze do zdi. Takže jsem šel do práce," říká Šustr.

Tichá dohoda se ale podle něho nikdy nerozpadla. Sólová kariéra Blanky Šrůmové byla krátká a Dohoda občas vystoupila, když ji některý z pořadatelů pozval. "Po personální stránce bylo vše v pořádku," dodává Šustr.

Zpěvačku Zuzanu Vintrovou náhodou objevil před pěti lety. Zaujal ho hlas mladé ženy, která si pro sebe zpívá starou muziku − třeba Neila Younga, kterého Šustr obdivoval stejně jako rockovou éru šedesátých a sedmdesátých let. Vintrovou oslovil. Dva roky spolu jamovali ve zkušebně a pak si pro potěšení s rytmikou Tiché dohody nahráli a jako příležitostná kapela The Soulmates vydali vinyl s převzatými skladbami, včetně Younga.

Někdo sbírá známky a investuje do nich, já jsem si nechal vylisovat vinyl, říkal tehdy Šustr. A kytaristova "filatelie" pokračovala deskami coververzí Kladno−Manchester nebo Achtung 30 − ty už vyšly coby nahrávky Tiché dohody se Zuzanou Vintrovou jako hostem. Tam zpěvačka začala překračovat hranici k regulérnímu členství v sestavě, jehož výrazem je nové album Hlasitá revoluce.

Vintrová říká, že přijmout od Šustra "tenhle kříž" pro ni nebylo jednoduché. Tichou dohodu poslouchala od deváté třídy základní školy.

"Zaujaly mě krásné melodické písničky, kytarové riffy a ženský hlas. Jiná taková kapela tady nebyla," vzpomíná Vintrová, pro niž zůstává Blanka Šrůmová interpretkou, ke které vzhlíží a nechce ji kopírovat. A tak aktuální Tichou dohodu bere už jako trochu jinou kapelu. Tu, v níž proběhla hlasitá revoluce.

Související