Letošní oslavu státního svátku na Pražském hradě zaranžoval Miloš Zeman nadmíru chytře: využil ji jako jeden z prostředků ke svému znovuzvolení. Jak proslov, tak seznam vyznamenaných byly hlavně dobře srozumitelnými vzkazy jeho voličům.

A zatímco projev představoval defenzivní složku Zemanova boje za znovuzvolení, udělené medaile Za zásluhy byly už čistou ofenzivou.

Na proslovu nebylo zajímavé to, co v něm bylo, ale naopak to, co v něm absentovalo. Prezident se téměř zcela vyhnul politice, což je v situaci, kdy Česko prožívá největší přelom od pádu komunismu v listopadu 1989, poměrně pozoruhodné. Očekávali bychom zhodnocení toho, kam se stát, který za rok oslaví 100. výročí vzniku (pokud tedy Česko považujeme za nástupce Československa), ubírá, a též možná i vizi, kam by se ubírat měl.

Nedočkali jsme se. Miloš Zeman uhnul k jakémusi citáty prošpikovanému skoroeseji o vědě a umění.

Hradní sláva byla bez premiéra Sobotky a Zemanova sázka na Vondráčkovou nebo Trošku nebyla
náhodná

Má to dva důvody. Zaprvé současný prezident hraje vlastní hru o znovuzvolení, potřebuje co nejširší podporu a také co nejmenší konkurenci, takže si to nechce u žádného z politických aktérů rozházet víc, než je nutné. A především mu je jasné, že v bezmála krizové politické situaci mu v očích voličů nejvíc pomůže "státnický postoj", tedy že navenek bude působit jako někdo, kdo si drží jistý odstup.

Vždy když se choval "státnicky", příliš neprovokoval nebo alespoň nedělal ostudu, jeho podpora u veřejnosti raketově rostla.

Takže poodstoupení od aktuální politiky, byť s povinným štulcem nenáviděným médiím, představuje defenzivní prvek v Zemanově probíhající prezidentské (ne)kampani:

Hlavně nic nepokazit, pak už majestát zafunguje sám od sebe.

Ofenzivní prvek pak představují letošní státní vyznamenání. Seznam oceněných je samozřejmě chytrý, vpravdě zemanovský mix. Vedle lidí, kteří zaslouží maximální úctu a respekt, tedy válečných hrdinů, statečných lidí doby mírové, renomovaných vědců, lékařů, skvělých sportovců, je tu skupina těch, jejichž základní "kvalitou" je buď afinita k Miloši Zemanovi, nebo jejich schopnost pomoci mu, ať už přímo, nebo nepřímo, ke znovuzvolení.

Třeba "novinář a pedagog" Petr Žantovský vede v Parlamentních listech soukromý džihád proti České televizi, historik Vlastimil Vondruška věští ve svých textech blížící se zánik Západu prostřednictvím muslimských hord… no a Jaromír Nohavica, jistě skvělý písničkář, doplňuje Zemanovu skvadru především coby fanoušek islamobijce Tomia Okamury.

Zeman zkrátka používá podobnou taktiku jako zmíněné Parlamentní listy (mimochodem ministerstvem vnitra řazené mezi konspirační weby): do rámu serióznosti a úctyhodnosti zasadit to, co se má dostat ke konzumentům a co je jimi pak vnímáno jako odborně, morálně či jinak nezpochybnitelné. Takřka geniální podprahová manipulace.

Její komplexnost doplňuje i Zemanovo ocenění hvězd masové kultury, třeba čelného představitele filmového žánru "česká řachanda" Zdeňka Trošky. To má zase část voličů obsloužit potvrzením jejich náhledu, že vyšší nároky na kulturu jsou vlastně zbytečné, protože základním kritériem je úspěch. "Kampak na nás s nějakými 'krasoduchy', že ano? Vždyť to jsou vlastně jen elitáři! Příživníci! Hanba!" Zeman dobře ví, kdo ho volí, a tak, i když ví, že leckdo bude ocenění režiséra Trošky považovat přinejlepším za kameňák, vyplatí se mu to.

V zájmu férovosti je nutné říci, že subjektivitě při udílení medailí samozřejmě propadali i Zemanovi předchůdci Václav Havel a Václav Klaus.

Též vyznamenávali své milce v míře větší než malé. Ale zatímco u Havla a Klause byl výběr vyznamenaných (už kvůli tomu, že byli voleni nepřímo, a nemuseli se tak podbízet) spíše stvrzením jejich pohledu na svět, u Miloše Zemana je to přímý, do detailu promyšlený, ofenzivní vzkaz voličům.

Přehled vyznamenání udělených prezidentem

Ano: státní vyznamenání jako integrální součást volební kampaně.

Celkově: ač prezident republiky ve Vladislavském sále o aktuální politice explicitně nehovořil, byl letošní ceremoniál paradoxně asi nejpolitičtější v historii.

Miloš Zeman potvrdil smutný poznatek, že i oslavu státního svátku a udílení vyznamenání chápe především jako pokračování své osobní politiky jinými prostředky.