Dramaticky se umění a život protnuly v osudu jazzového kytaristy Ralpha Townera. V neděli v Praze v rámci festivalu Struny podzimu odehraje dva koncerty po sobě, na nichž představí sólové album My Foolish Heart. Jmenuje se podle jazzového standardu, v překladu Mé pošetilé srdce, který Townerovi změnil život − a zároveň reflektuje, jak mu před dvěma roky přestalo bít srdce.

"Stalo se to ve Stuttgartu, kde se konal koncert na počest německého basisty Eberharda Webera. Při zkoušce jsem ztratil vědomí," vzpomíná v rozhovoru pro HN sedmasedmdesátiletý Towner, který se probral až v nemocnici. "Řekli mi, že odteď budu potřebovat kardiostimulátor, jinak už se příště nevzbudím. Operace trvala hodinu, ale od té doby je mi skvěle," říká.

Od té doby má Towner také mimořádné tvůrčí období. Opět koncertuje, se svou dlouholetou kapelou Oregon v létě vydal nové album Lantern a po jedenácti letech nyní ve studiu natočil sólovou nahrávku.

"Často jsem vystupoval sólově, takže už jsem měl dost materiálu na desku. Na album My Foolish Heart jsem složil všechny kompozice kromě té titulní," líčí muž, jehož sólová dráha je spjatá s prestižním mnichovským vydavatelstvím ECM − včetně toho nového pro něj nahrál již šestadvacet alb.

Píseň My Foolish Heart je za takzvaný jazzový standard považována nejpozději od 50. let, kdy ji nazpíval Billy Eckstine − jeho verze se prodaly dva miliony kusů a skladbu začali do repertoáru přebírat i jiní. Towner ji objevil až o jedenáct let později na desce pianisty Billa Evanse. Tehdy se ještě sám učil na klavír.

"Evansova verze mě strašně ovlivnila. Tak moc jsem ji chtěl hrát na piano jako on, až jsem to od Billa v podstatě okopíroval," vzpomíná.

Evans měl ovšem na Ralpha Townera vliv i poté, co od klavíru přešel ke kytaře. "Studoval jsem klasickou kytaru, ale postupně jsem nacházel svůj styl. Klíčovou roli v tom měly právě standardy, zejména ty, které hrával Bill Evans. Proto jsem svou novou desku pojal jako poctu Evansovi a konkrétně kompozici My Foolish Heart," dodává.

Towner tuto píseň nevynechá ani v neděli v Anežském klášteře, kde pro velký zájem nakonec sólově zahraje dvakrát po sobě − poprvé od 19 hodin, podruhé od půl desáté.

Kromě autorských kompozic z nové desky uvede i starší skladby. "Vždy se snažím, aby měl koncert dramaturgický oblouk, aby vyprávěl příběh. Každá kompozice by měla navazovat na tu předešlou, rozvíjet její atmosféru nebo ji posouvat, aby večer někam směřoval," líčí a zdůrazňuje, že na totéž myslí i při improvizacích.

"Improvizuji vždy. I když začnete hrát jen téma skladby, můžete jej rytmicky či harmonicky mírně posouvat. Stále bude znít povědomě, ale pokaždé trochu jinak," vypráví.

Ralph Towner se do Česka vrací pravidelně. "Z dob, kdy jsem žil v New Yorku, mám také spoustu českých přátel, klavíristu Jana Hammera nebo basisty George Mraze a Miroslava Vitouše," zmiňuje někdejší české exilové hudebníky, kteří v USA dosáhli světového věhlasu. "Jsou součástí mé osobní newyorské historie, podobně jako já měli klasickou průpravu. Dodnes vzpomínám na roky, kdy jsme spolu hráli," dodává.

Související