Psycholožka Terri Fisherová rozdala v roce 2011 necelým třem stovkám svých studentů na Univerzitě v Ohiu malá mechanická počítadla, takzvaná klikátka, která se používají pro zaznamenávání skóre při golfu.

Studenti, půl na půl chlapci i dívky, měli ovšem počítat něco jiného. Myšlenky.

A to neslušné, lépe řečeno myšlenky na základní lidské potřeby. Na sex, na jídlo a na spánek. Cílem bylo zjistit, kolikrát za den nás přepadnou. A výsledky byly zajímavé. Ukázalo se, že muži myslí na sex v průměru devatenáctkrát za den.

Bourá to starý mýtus, dodnes poměrně rozšířený, že muži myslí na sex každých sedm vteřin. Kde se to číslo vzalo, není jasné. Ale bezesporu je velmi podezřelé.

Nejen proto, že by to vycházelo na nějakých sedm tisíc myšlenek na sex za den (a to nepočítáme sny o sexu!), ale hlavně proto, že kdybychom opravdu mysleli na sex každých sedm vteřin, musela by se každá z myšlenek vejít do tohoto limitu. A ano, někdy nám ženy vyčítají, že "to" bereme moc rychle, ale tohle je přece jen příliš.

Nemluvě o tom, že bychom všechny své ostatní myšlenky − na teorii relativity, na svíčkovou se šesti nebo na válku v Sýrii − museli rozkouskovat a rozložit do zbylých několikavteřinových intervalů. Ne, to opravdu nevychází.

Fisherová přišla s realističtějším odhadem a také dalšími dvěma zjištěními. Na jídlo a na spánek myslí muži zhruba stejně často jako na sex! Tedy rovněž v průměru devatenáctkrát denně. Naproti tomu ženy myslí na sex skoro o polovinu méně často. V průměru desetkrát denně. Méně než muži myslí také na jídlo a na spánek.

Nepouštějme se do ukvapených závěrů, třeba že ženy obecně přemýšlejí méně než muži (děkuji feministkám za to, že si na mě hned teď udělaly názor!) nebo že myslí méně na své potřeby, ale o to více na důležité a podstatné věci (doufám, že je tímto spor s feministkami vyřešen).

Experiment čelil poměrně značné kritice i proto, že sledovat své myšlenky − a zároveň neustále myslet na to, že je třeba je vzápětí započítat do celkového skóre − muselo být pro účastníky poměrně stresující a mohlo to do výsledků vnést značnou chybu. Jenže lepší metoda nikoho nenapadla.

Co způsobil sexuální predátor

Experimenty Terri Fisherové a dalších psychologů naznačily ještě další, rovněž zajímavou odlišnost mezi muži a ženami. Ženy myslí na sex ve chvílích pohody a relaxace. Když se cítí uvolněně a dobře.

Představuju si to zhruba následovně. Pohodlně se posadí, dají si kávu nebo si nalijí skleničku, slastně se usmějí… a pak se jim hlavou mihne: "Co by tak mohlo život udělat ještě lepší? Aha! Co takhle sex?"

My muži jsme mnohem jednodušší. Průzkumy ukázaly, že co se týče myšlenek na sex, nejsme vybíraví. Myslíme na něj kdykoli a kdekoli. Ve chvílích pohody, ale také ve stresu. V dopravní zácpě, na eskalátorech v metru nebo třeba ve firemní kuchyňce.

Co potřebujeme, je nějaký impulz. Může jím být billboard (sexistický, jak by jej nazvaly genderově citlivé čtenářky) nebo třeba písnička v rádiu, kterou máme spojenou s nějakými osobními vzpomínkami.

Ale nejčastěji je tím impulzem pohled na atraktivní ženu. Pochopitelně především na naši partnerku, tedy manželku či přítelkyni… ale přiznejme si upřímně, tu možná ani devatenáctkrát denně nevidíme.

Logicky z toho vychází, že impulzem k neslušným myšlenkám může být i pohled na jiné ženy.

Na eskalátorech v metru nebo ve firemní kuchyňce, jak už bylo napsáno. Jenže to je v dnešní genderově rozbouřené době problém.

Obzvlášť zřejmé je to po nedávném skandálu známého filmového producenta Harveyho Weinsteina, kterého kolegyně z branže označily za sexuálního predátora. Což následně inspirovalo mnoho žen na celém světě, aby přinesly vlastní zpovědi o tom, jak se samy staly objektem sexuálního násilí.

Obtěžování žen je nepřípustné a odpudivé, zvlášť když je z pozice moci a vlivu. O tom není sporu. Ale když jsem pročítal na sociálních sítích statusy s hashtagem #metoo, některé z popsaných zážitků byly… řekněme mnohem subtilnějšího charakteru.

Řada žen si stěžovala na lascivní pohledy, zkrátka na to, že je muži "svlékají očima". Nebo očima dělají ještě něco mnohem horšího.

Herečka Cate Blanchettová řekla před pár dny na udílení cen Style Awards v Los Angeles: "Ano, my ženy rády vypadáme sexy. Ale to přece neznamená, že vás muže chceme opíchat." (Většina seriózních novin publikovala použité neslušné slovo "f*ck" s hvězdičkou.)

A v citátu pokračovala poměrně ostrou, byť velmi vtipnou narážkou na adresu bývalého Trumpova poradce Steva Bannona: "Ten například vypadá jako odpadkový koš. A taky mu nikdo nenabízí, že ho půjde vysypat."

Tolik slavná a skvělá herečka. A nechme stranou, že deník Daily Telegraph, ve kterém jsem článek četl, text poněkud škodolibě doprovodil fotografií, na níž má Blanchettová krásné červené šaty s výstřihem končícím někde v oblasti pupíku.

Nízký mužský pohled

Vím, že se teď pohybuju na poměrně tenkém ledě, takže budu pokračovat nadmíru opatrně.

Jsem dalek toho, abych použil opotřebované sexistické klišé a tvrdil, že si ženy za naše neslušné pohledy "můžou samy". Jsem rád, že se cítí dobře, když vypadají sexy.

Pro nás muže je to skvělé, protože když kolem sebe máme sexy vypadající ženy, cítíme se i my dobře.

A samozřejmě je plně respektujeme jako manažerky, matematičky, pilotky dopravních letadel či zástupkyně kterýchkoli jiných profesí. Respektujeme je jako lidské bytosti.

Až potud to celé vypadá jako "win-win game", jak by řekli stratégové.

Ale teď ještě nízký mužský pohled. Když se my muži cítíme dobře kolem sexy vypadajících žen, nejde to úplně oddělit od našich neslušných myšlenek. Bohužel. Ať děláme, co děláme. Jsme tak naprogramovaní. Jak ukázala Terri Fisherová, v průměru devatenáctkrát denně nás ten ožehavý problém atakuje. V plné nahotě, dalo by se napsat, pokud by i tento obrat nezněl v daném kontextu nevhodně.

Když jsem před lety dělal rozhovor s jedním českým sexuologem, vysvětlil mi, že je to dané i tím, jak mužská sexualita a obecněji vlastně i mužské tělo fungují. "Muži v aktivním věku mají několikrát denně erekci, a to dokonce i v případě, že na sex vůbec nemyslí. Nebo si to neuvědomují."

Pokračoval: "Je to jako kontrola funkčnosti důležitých zařízení. Provádí se průběžně a automaticky. Například v jaderné elektrárně je to naprosto běžné!"

Mít neslušné myšlenky zaštítěny dokonce i moderními technologiemi je úleva, nemyslíte?

Budoucnost neslušných myšlenek

Nedá se ovšem vyloučit, že právě moderní technologie nás jednou zradí. Naše myšlenky a sny jsou jednou z posledních bašt lidské intimity. Nemáme tušení, co si ve skutečnosti myslí člověk, který naproti nám sedí v autobuse. Ale často nevíme jistě ani to, co si myslí kolega, s kterým roky pracujeme, nebo člověk, s kterým jsme strávili půl života.

Zatím.

Ale víme jistě, že vědci nenajdou způsob, jak naše myšlenky číst, sledovat a monitorovat? Zní to opravdu natolik nemožně? To jsme si mysleli o řadě věcí. A staly se.

Průlom by to byl zejména v oboru neslušných myšlenek.

Americký časopis Esquire si před lety objednal průzkum, které ženy jsou nejčastěji objektem sexuálních fantazií. Myšleno ženy kterých profesí. Jsou to: barmanky, učitelky, zdravotní sestry a prodavačky z luxusních obchodů.

Ovšem zdaleka nejčastějším objektem našich sexuálních představ jsou prý letušky.

Dokonce je odhad, že se letuška, která za den stráví mezi pasažéry šest až osm hodin, stane objektem sexuálních představ zhruba padesáti mužů.

Uf, to je skoro na protestní akci odborů palubního personálu. Ale hlavně poté, co se naučíme myšlenky číst, bude jen otázkou času, kdy v tom draví podnikatelé jako Michael O'Leary, šéf Ryanairu, najdou prostor pro nové byznysplány.

Například že bude − po vzoru palivového příplatku, jehož existenci rovněž nikdo nerozumí − zavedena i extra sazba za neslušné myšlenky. Měla by nějakou paušální hodnotu, třeba pět set korun, a zahrnovala by určitý počet neslušných myšlenek na jeden let.

Což by monitorovaly již vynalezené velmi citlivé přístroje. U východu z letadla by pak byla dodatečná platební brána.

"Pane?"

"Ano?"

"Podle našich záznamů jste měl tři neslušné myšlenky. V ceně letenky je však jen jedna."

"Ehm… kolik budu doplácet?"

"Máme standardní sazbu čtyři eura za jednu neslušnou myšlenku navíc."

"Takže dva krát čtyři… osm euro?"

"Jedenáct, pane. Za sex ve třech s pilotem jsou tři eura přirážka."

"No dovolte? S jakým pilotem?"

"Moment… promiňte, spletl jsem si vás s pasažérem ve čtvrté řadě. Vy tam máte jen jedno euro navíc za imaginární cigaretu po sexu. Budete platit hotově?"

Hotově. Kdo by taky chtěl mít TOHLE na bankovním výpisu, nemám pravdu?

Budoucnost nevypadá pro neslušné myšlenky dobře. Buďme rádi, že jsou zatím v bezpečí.