Závěr 19. sjezdu Komunistické strany Číny nabídl jedno zajímavé srovnání. Její dnešní šéf Si Ťin-pching na něm byl zapsán ještě za svého života do stanov jediné vládnoucí strany, stejně jako zakladatel této komunistické velmoci Mao Ce-tung, její postavení na šachovnici světové politiky je ale dnes v mnoha ohledech úplně jiné.

Od takzvané pingpongové diplomacie, kterou začalo sbližování mezi vedoucí západní mocností Spojenými státy a komunistickou Čínou, uplynulo více než pětačtyřicet let. V roce 1971 v Pekingu doznívaly otřesy kulturní revoluce, země se hospodářsky rozkládala, upadala do mezinárodní izolace a jen tak tak se vyhnula ozbrojenému střetu s teoreticky ideově příbuzným Sovětským svazem.

Setkání s prezidentem Richardem Nixonem, které připravil Henry Kissinger, otevřelo Číně dveře k symbolu mocenské pozice, jednomu z pěti stálých míst v Radě bezpečnosti OSN. Ale ten pravý zvrat nachystal až v roce 1979 Teng Siao-pching. Nadále se sice držel mocenského monopolu jedné strany, ale v hospodářství prosadil teorii, že je jedno, jestli je kočka černá, anebo bílá, hlavně když chytá myši. Jinými slovy: nezáleží na tom, jestli hospodaříme socialisticky či kapitalisticky, hlavně že se ekonomice daří.

Několik desetiletí trvající vzestup udělal z Číny hráče první světové třídy. Teng přitom zprvu prosadil vizi, že je třeba soustředit se na sebe, na domácí rozvoj.

To se začalo měnit až s nástupem dnešního vládce Si Ťin-pchinga. Mohutné investice − jejich celkový rozsah ani nelze přesně odhadnout − do modernizace ozbrojených sil, vymezování sféry vlivu v nejbližším okolí včetně budování umělých základen ve Východočínském moři a letos otevřená první oficiální vojenská posádka v somálském Džibuti, to vše dokazuje, že dnešní říše středu posiluje své postavení ve světě nejen investicemi, jako je tomu třeba v případě projektu Nové hedvábné stezky.

Zdaleka tu totiž nejde pouze o obchod. Si Ťin-pching na sjezdu vytyčil cíl, že Čína má mít v celém světě vedoucí roli. Tengova poučka o kočce by se proto dala parafrázovat. I nyní sice platí, že není důležité, zda je černá, anebo bílá, ale už nemá sloužit jen k domácímu růstu v Číně, ale i k jejímu většímu vlivu ve světě. Před rokem se český prezident, předsedové obou parlamentních komor a premiér sborem distancovali od setkání ministra kultury s dalajlamou a mysleli si, že prospějí vzájemnému obchodu. Místo pohledu na špičky vlastních bot by bylo užitečnější si všimnout, jak si například dvě největší země v čínském okolí, Indie a Japonsko, drží od Nové hedvábné stezky obezřetný distanc. Čína usilující o pozici světového lídra v nich totiž budí nemalé obavy.