Zásadní zprávou těchto voleb je, že Andrej Babiš přetáhl statisíce voličů sociálním demokratům a komunistům. Vyhrál mezi manuálně pracujícími, vyhrál mezi nezaměstnanými.

Je to paradox jako vyšitý. Tvrdý byznysmen, který své zaměstnance platí spíše podprůměrně, se stal favoritem těch, které tradičně levicovým slovníkem "vykořisťuje". Karel Marx, teoretik třídního boje, se zřejmě obrací v hrobě takovou rychlostí, že z ní musí být zblázněné i seizmografy na druhém konci planety.

Jak se to přihodilo? Jak to, že ti nejslabší už nevěří, že je zastupují strany, které samy sebe označují za strany práce? A proč utíkají k někomu, kdo je, viděno tradičním pohledem, na opačné straně sociální a politické barikády?

Důvody jsou v zásadě dva.

Především lidé z nižších sociálních vrstev mají pocit, že je levicové strany zklamaly. Slyší, že Česko prosperuje, že ekonomika roste, že se platy zvyšují. Jenže sami to příliš nepociťují. Jejich životní úroveň se nezlepšuje tak rychle, jak by si představovali, jejich práce je stále mizerně placená.

Když dělník, který pracuje za 15 tisíc hrubého, sledoval, jak lídři ČSSD začali před volbami demonstrovat (!) proti levné práci, musel mít pocit, že si z něj dělají drsnou legraci. Sociální demokraté byli od revoluce s přestávkami dvanáct let u moci, měli pět premiérů a teď tady demonstrují?! To snad ne!

Kdyby se tradiční levicoví voliči neměli kam vrtnout, tak by Zaorálkovi a spol. ještě možná tuhle šaškovitou aroganci odpustili. A volili by je jako vždycky s tím, že je to pořád ještě to nejlepší z nabídky. Ale tentokrát se před nimi otevřela širá náruč "Andreje Dobrotivého". A tak do ní bez většího váhání vskočili.