Ochranka v sále, útoky na herce a demonstrace stovek stoupenců polské vládní strany Právo a spravedlnost před divadlem. Každou reprízu inscenace Prokletí provázejí ve Varšavě neuvěřitelné okolnosti.

Nyní svou produkci Teatr Powszechny představil v Praze na setkání divadel středoevropských zemí Palm Off Fest. Režíroval ji "cestující provokatér", jak se přezdívá chorvatskému divadelníkovi Oliveru Frljičovi, který na jevišti programově atakuje společenská tabu a národní mýty.

Po zhlédnutí nedělní inscenace se pobouřené reakce polských ministrů, předsedy strany PiS a katolické církve jeví ještě absurdněji. Představení pouze tvrdě, ale také zábavně i sebeironicky pojmenovává aktuální polské frustrace.

Režisér se ke společenské reflexi odrazil od dramatu polského klasika Stanislawa Wyspiańského. To popisuje skutečnou dávnou událost: vesnici postihne extrémní sucho, které její obyvatelé dávají za vinu faráři, respektive ženě, s níž má dvě děti. Přinutí ji, aby svůj hřích odčinila a upálila je, protože Bůh žádá oběť, jak tvrdí místní poustevník. Pološílenou ženu pak ukamenují.

V inscenaci se objevují fragmenty Wyspiańského textu, ale ono "skutečně katolické drama", jak jej herci ironicky nazývají, tu především odkazuje na podhoubí modloslužebného katolicismu, k němuž se vztahuje a jehož prostřednictvím manipuluje se společností současná polská vláda.

Skandálnost inscenace je spojována se scénou felace a následným oběšením sochy Jana Pavla II., přesněji sádrového odlitku, který ho zobrazuje. Podobných jsou asi v polských farnostech stovky, ale tento má navíc ztopořený penis a při "popravě" na něj pověsí potupnou tabulku Ochránce pedofilů.

Z divadelní zkoušky pro novináře kdosi vynesl záběry z této scény natočené na mobilní telefon, polská státní televize je odvysílala vytržené z kontextu inscenace a vyvolala lavinu nenávisti těch, kteří představení nikdy neviděli.

Vše se ale odehrává v rámci zjevné divadelní nadsázky. Scéně orálního sexu se sochou papeže předchází telefonický rozhovor jedné z hereček s Bertoltem Brechtem − s dramatikem a režisérem vyznávajícím zcizující divadelní formu se jako prostřednice režiséra radí, jak dnes inscenovat Wyspiańského Prokletí.

Brecht kontruje řadou sebestředných otázek, například zda je v hledišti při vyslovení jeho jména patrné sexuální napětí. Nakonec přizná, že neví: "Jste Poláci, tak se zeptejte papeže…" A jedna z hereček si radu vysvětlí po svém…

Inscenace vychází z kolektivní improvizace na téma Wyspiańského textu. Některé scény jsou sugestivně choreografované, například když herci z křížků různé velikosti skládají samopaly, s nimiž se modlí, orgiasticky tančí a pálí do hlediště.

Je tu kolektivní scéna skandované nacionální soulože. Během výstupu, který reaguje na xenofobní, protiuprchlické bojůvky, je představen "pes na hledání muslimů". Spoluautory monologů jsou herci. Vykřičí v nich věci, které jim osobně vadí − pokrytecký zákaz potratů, zneužívání dětí kněžími, ale také zkoušení s režisérem Frljičem, který je prý feminista, ovšem ponižuje herečky sexuálními scénami: "Pojebanej kočovnej provokatér!"

Spílání režisérovi vyvrcholí zhanobením jeho fotografie, kterou jeden z herců, definující se jako "šílenější než Kaczyński", prostrčí v místě úst svůj penis se slovy: "tady máš moje katolický péro, ty nedostudovanej bakaláři režie…" Frljić nakládá všem stejně − i sobě.

V závěru si ovšem také hraje s ohněm: jedna z hereček líčí, jak si chtěla přes internet objednat vraždu Jaroslawa Kaczyńského a uspořádat na ni sbírku. Nicméně i tato scéna a symbolické kácení kříže motorovou pilou či pohřební marš za Polsko jsou stále velice jasně součástí kontroverzního divadelního tvaru v žánru dokumentárního, politického divadla, jak jej známe v Česku například z inscenací uvedených v rámci festivalu německy mluvících divadel.

Je zřejmé, že provokace je takříkajíc Frljičův "obor". Režisér už předem počítá s pohoršenou reakcí těch, na které inscenací míří, ale její společensky očistný smysl je nepřehlédnutelný. 

V debatě po představení řekl jeden z šéfů Teatru Powszechného, že divadlo je vyšetřováno pro urážku náboženského cítění a nabádání k vraždě. Polským festivalům, které by inscenaci chtěly uvést, hrozí snížení dotací.

Herci přiznali, že teprve postupně pochopili, proč jim režisér, který je do kontroverzních výstupů nenutil, říkal, že by chtěl, aby se stali občany. A Frljičův dramaturg Goran Injac vzkázal českým divákům: "Před dvěma roky jsme si v Polsku podobnou situaci vůbec neuměli představit. Přišlo to velmi nenápadně, buďte pozorní."

Související