Hysterie spojená se zásobami lithia pod Krušnými horami dostoupila vrcholu ve sněmovně. Čím dál soudržnější neformální koalice ANO, komunistů a národovců opakuje dokola tvrzení o ukradeném bohatství, zbytková vládní sestava kontruje, že kritizované memorandum zásadní změnu nepřineslo, a když, tak jen pozitivní, a zkouší protivníky utahat. Třeba opakováním definice výrazu memorandum.

Opravdu hroší kůži museli nastavit hlavně bojovníci v dresu (formálně stále) vládního ANO. Přehlížet klíčovou roli ministerstva životního prostředí, které už téměř čtyři roky řídí Richard Brabec, místopředseda ANO a od vypuzení Andreje Babiše z ministerstva financí i první místopředseda vlády, totiž vůbec není snadné. A stejně tak je náročné věřit pohádce o úředníkovi, který omylem za ministra elektronicky podepíše špatnou verzi dokumentu. Není těžké uhodnout, co by s Brabcem, bývalým šéfem Lovochemie, jednoho ze základních kamenů Agrofertu, Babiš udělal, kdyby lejstro s opačným než zamýšleným vyzněním podepsal během let v chemičce. Že by debata ve sněmovně k něčemu vedla, to v předvolebním týdnu nehrozí. Snad jediné, v čem nachází společnou řeč ANO, ČSSD i komunisté, je chuť zapojit stát přímo do těžby. U levice to překvapivé není, ta krajní se zjevně nesmířila s koncem dominance státního sektoru v ekonomice a i ta demokratická má před volbami pravidelně spády pustit se do podnikání, aby na to po sečtení hlasů ráda zapomněla. Že by ale chtělo uvrtat státní podnik do nevyzkoušené těžby s velmi nejistým ekonomickým výsledkem i "propodnikatelské" ANO, to za pozornost stojí.