Brazilka s italskými kořeny je v Praze poprvé. A českou kuchyni už ochutnala. Přiletěla den před naší schůzkou v kavárně v pražských Holešovicích a večer v restauraci si dala "nějakou omáčku s masem a knedlíkem". Asi svíčkovou, ale stoprocentně jistá si tím není. "Každopádně mi bylo trochu těžko," směje se.

O jídle není řeč náhodou. Ráno měla Stefania přednášku pro české zaměstnance společnosti Ikea. Je šéfkou projektu Farm ve futuristickém studiu Space10, kde digitální hodiny ukazují správný čas, ale letopočet je posunutý o pár let dopředu. Rodí se tu napůl bláznivé a napůl realistické projekty, jak by mohlo vypadat jídlo budoucnosti.

Space10 provozuje nezávislá agentura Rebel Agency, ale projekt financuje právě původem švédská Ikea. Ano, to je ten velký obchodní dům s nábytkem, který po celém světě hned nadvakrát testuje vzájemnou lásku a hlavně trpělivost manželských párů. Nejdřív když si v rozlehlých prostorách nábytek vybírají a kupují a pak když se ho doma pokoušejí samy smontovat.

Co má Ikea společného s gastronomií budoucnosti? Víc, než by běžného zákazníka, který si sem chodí koupit postel, skříň nebo lampičku k posteli, mohlo napadnout. Byť třeba po nákupu i on zajde na masové kuličky se smetanovou omáčkou a brusinkami.

Pečlivý čtenář novin si možná vzpomene, že právě zmíněných kuliček se před lety týkal skandál, kdy se v nich našlo koňské maso. Měly být přitom jen z hovězího a vepřového. "Pro Ikeu to byl zásadní moment. Původně byl prodej potravin čistě doplňková věc. Prostě potřeba nabídnout zákazníkům jídlo, aby nenakupovali s prázdným žaludkem. Ale teď společnost stála před zásadním rozhodnutím. Buď to dělat dobře, anebo vůbec. A rozhodli se investovat do toho, aby to dělali dobře," říká Stefannia Russo.

Inovační laboratoř otevřela Ikea v dánské Kodani ve čtvrti, kde se původně zpracovávalo a prodávalo maso. Takzvaný Meatpacking district je dnes sídlem řady start-upů, módních kaváren či restaurací a kulturních klubů. Experimentální pracoviště s názvem Space10 nemá s korporátní uměřeností ani stylem obchodních domů Ikea nic společného. Cílem je přitahovat lidi s nápady. Vysokoškolské studenty a profesory, umělce nebo začínající podnikatele.

Většina testovaných vizí zůstane jen ne­realizovanými koncepty. Jako například myšlenka studentů z kodaňského Institutu pro interaktivní design, kteří tu už před dvěma lety za několik dní navrhli a vyrobili kancelářský stůl, jenž tepelnou energii hrnků s kávou proměňoval na energii elektrickou, určenou pro dobíjení mobilních telefonů. Legrácka, ale zajímavá a hravá.

Projekt s názvem Farm rozvíjí nápady týkající se jídla a zemědělství. Ale toho "městského", v bytě nebo v rodinném domku. Vychází z předpokladu, že lidé nepotřebují pole ani zahradu, aby si mohli pěstovat zeleninu nebo ovoce. S nadsázkou řečeno si tak možná i díky těmto pokusům budeme jednou moct koupit skříň, v níž nám přes víkend "vyroste" zdravá a chutná večeře. Stefannia Russo tento tým od loňského roku řídí.

Co přesně Farm dělá?

Hledáme alternativy pro produkci, ale i distribuci a zpracování potravin. To je oficiální popis projektu. V praxi to znamená, že se díváme na jídlo ze všech možných perspektiv a v nejrůznějším kontextu. Nejsme omezeni tím, že bychom museli vyvinout nějaký konkrétní produkt.

Ale je možné, že si jednou nějakou skříň s malou zahradou koupím?

Ikea už dnes takzvané hydroponické systémy nabízí. Jde o způsob pěstování rostlin jen s použitím vody s živinami. Má to spousty výhod, například že to šetří vodu i energii, což je důležité. A pak to umožňuje přesně replikovat podmínky, v kterých se ta či ona rostlina pěstuje.

Stefannia Russo (26)

◼ Vede laboratoř Farm experimentálního projektu Space10 v dánské Kodani. Její inovační pracoviště se zabývá možnostmi trvale udržitelé produkce a distribuce potravin, zejména v rámci tzv. městského zemědělství, jež by mohlo v budoucnu zajišťovat kvalitní a dostupnou obživu populaci v sídelních aglomeracích.

◼ Do Dánska přijela z Brazílie, kde se narodila v italské rodině. Profesionálně se věnovala tenisu, posléze získala stipendium na Univerzitě v severní Iowě, kde studovala umělecké obory design a scenáristika.

◼ Vedle svého působení ve Space10 v Dánsku nyní studuje i společensky odpovědný byznys na univerzitě v Roskilde.

K čemu to je dobré?

Líbí se mi myšlenka Caleba Harpera z amerického MIT. Ten mluví o digitalizaci jídla. Vy, když dnes chcete třeba hrušky z Brazílie a bydlíte v Praze, tak je musíte sklidit, zajistit proti zkažení a přepravit přes půl zeměkoule. A Harper říká: Proč je nedigitalizovat a neposlat přes internet?

Počkejte, tomu nerozumím.