Dva za sebou jdoucí víkendy ukázaly dvě odlišné podoby severovýchodní provincie Španělska. První říjnovou neděli policisté dovezení ze všech koutů země zkoušeli zabránit stoupencům katalánské nezávislosti, aby vyjádřili svůj názor v legálně pochybném referendu. Celkový dojem vyjádřila karikatura, na níž chlapík ležící na zemi před ozbrojencem říká, že až dosud neměl na věc hotový názor, a teď má jasno. Premiér vlády v Madridu Mariano Rajoy tvrdým postojem poškodil sám sebe, a ještě hůře, emoce − jakkoli zcela pochopitelné − dostaly přednost před rozumem.

O pár dní později pozice separatistů už nebyla zdaleka tak neotřesitelná. Katalánský premiér Carles Puigdemont spoléhal, že míru odporu vůči násilí naordinovanému z Madridu snadno přetvoří ve vlnu sympatií pro nezávislost, mimo Španělsko však nenašel žádnou podporu. Kalkulace, že referendum povede k vyhlášení nezávislosti Katalánska, o níž bude muset začít vláda Mariana Rajoye začít jednat, nevycházela, jak potvrzovaly kličky kolem data, kdy má parlament v Barceloně deklarovat odtržení od Španělska.