Nechci, aby Evropa rušila euro a abychom se vraceli k národním měnám, k nějaké slovenské koruně, říká v rozhovoru pro HN slovenský analytik Juraj Karpiš. Eurozóna ale v současné podobě, kdy jednotliví členové nedodržují svoje vlastní pravidla, přežít nemůže. Evropa podle něj proto potřebuje opravu − aspoň takovou, aby dokázala přežít další finanční krizi.
HN: V České republice má euro špatnou pověst, jeho zavedení se odkládá na neurčito. Slovensko jej přijalo na počátku roku 2009, v době největšího rozpuku krize. Šlo o dobré rozhodnutí?
Musím upozornit, že jsem dlouhodobě patřil ke kritikům zavedení eura. Potom ale přišla krize a veškeré propočty o přínosech a nákladech eura padly, protože s takovým finančním kolapsem nikdo nepočítal. Paradoxně jsem byl v tu chvíli rád, že máme euro, protože to znamenalo, že jsme součástí většího měnového celku.
HN: Z českého pohledu se zdá, že Slovensko překonalo krizi lépe a rychleji než ČR. Bylo to díky euru?
Naše ekonomika se v roce 2009 propadla o více než pět procent. Na konci roku 2008 jsme ještě počítali s růstem o šest procent. Takže bych netvrdil, že šlo o zázrak. Ano, pak chvíli rostla rychleji než česká, potom nás ale předběhla Česká republika, takže je to takový smíšený příběh. Já používám Českou republiku jako příklad toho, co by se nám stalo, kdybychom euro nepřijali. V Česku zase můžete používat Slovensko jako příklad toho, že by se nic strašného nestalo, kdybyste přijali euro. Podle mě měna nakonec není až tak zásadním činitelem ani v jedné z těchto dvou zemí. Jejich osud by byl zhruba podobný.
je slovenský ekonomický analytik. Jeho oborem je hospodářská politika, veřejné finance, sociální systémy a zdravotnictví. V roce 2005 založil spolu s Richardem Ďuranou a Radovanem Ďuranou INESS – Inštitút ekonomických a spoločenských analýz. Je autorem knihy Zlé peníze, kde vysvětluje příčiny a dopady světové finanční krize. Součástí publikace jsou pravděpodobné scénáře dalšího vývoje jednotné měny euro a světové ekonomiky.
HN: Pomohlo podle vás zavedení eura na Slovensku zvýšit příliv zahraničních investic?
Zahraniční investoři přišli na Slovensko po Dzurindových reformách (pozn. red.: Mikuláš Dzurinda je bývalý slovenský premiér z let 1998−2006), kdy bylo jasné, že nebudeme jako Bělorusko, ale spíš jako Česká republika. V tu chvíli bylo zřejmé, že se budeme integrovat do zahraničních politických struktur, že nejsme černou dírou Evropy, jak jsme byli často vnímáni.
Evropa nás do té doby znala díky rovné dani, což byla kdysi radikální myšlenka. Takové triky už dnes nefungují. Dnes je to o vážných reformách, musíme vytvořit dobré podnikatelské prostředí. Investic přichází málo, i když máme euro.
HN: Zvýšilo zavedení eura platy?
Máme dobré časy, co se týká nezaměstnanosti, takže tlak na růst platů je zřejmý. Ale platy rostly i dříve. Kdysi jsme měli nejnižší platy v regionu, byly čtvrtinové oproti Německu, nyní jsme zhruba na třetině. Zázraky se ale nedějí. Potřebujeme, aby přišel kapitál, zvýšil produktivitu a s tím i platy. Zkratky neexistují. Já jsem optimista, jen to není tak rychle, jak by lidé chtěli.
HN: Dokáže euro zrušit pocit, že jsou východní země montovny založené na levné pracovní síle?
Musíme poděkovat naši předkům, 40 let komunismu nemůžeme zrušit novou měnou. Podívejte se na východní Německo, které je 27 let po sjednocení stále na úrovni 74 % HDP vůči západnímu. A to mají stejné zákony, víc peněz, stejný jazyk. My nemůžeme očekávat, že doběhneme západ za pár let.
HN: Jedním z českých argumentů proti euru je obava ze ztráty vlastní měnové politiky. Je lepší, když měnu řídí guvernér z Frankfurtu než z Bratislavy?
Existuje reálné podezření, že by se slovenská vláda snažila ovlivňovat Národní banku Slovenska. Z tohoto hlediska je lepší, že řízení ECB je daleko od Bratislavy. Na druhou stranu, pokud chceme euro, lze to udělat čistě mechanicky. Koneckonců i vy jste měli tři roky euro, když jste si navázali korunu (pozn. red.: v letech 2013−2017 ČNB intervenovala proti koruně, které nedovolila posílit pod 27 korun za euro). Fakticky jste si tak dovezli měnovou politiku Evropské centrální banky. A teď vidíte, jaký to má vliv na ekonomiku, na hypotéky, na růst cen nemovitostí.
To, že Česká republika nemá euro, neznamená, že evropská měnová politika nemá vliv na českou měnovou politiku. Na druhou stranu se nemusíte obávat rozhodnutí ECB, například toho, co se stane, když ECB začne zvyšovat úrokové sazby.
HN: Ty už ale zvyšuje Česká národní banka…
Ano, ale vy nejste ve spolku s Itálií či Řeckem, které mají velké deficity a jejichž dluhopisy má naše centrální banka v portfoliu.
HN: Vláda Ivety Radičové padla v roce 2012 proto, že Slovensko nechtělo ručit za dluhy ostatních. To je další argument, proč jsou čeští politici se zavedením eura opatrní. Nakolik se podobná situace může opakovat?
Už v roce 2010, kdy začala Evropská centrální banka nakupovat dluhopisy problémových zemí, jsem si uvědomil, že se ECB stala jakýmsi hedgeovým fondem, který investuje naše peníze do rizikových papírů členských zemí. A že přes ECB jsme se stali součástí dluhové unie, která z dlouhodobého hlediska nemůže fungovat, protože její členové nedodržují vlastní pravidla.
Lepší by bylo, kdybychom nevytvořili dluhovou unii a donutili členské země, aby si řešily problémy tam, kde vznikly. Proto se obávám o dlouhodobou existenci měnové unie. Nemáme vymahatelná funkční pravidla. Fiskální kompakt, který měl nahradit Pakt stability a růstu, byl dobrovolnou dohodou vybraných členských zemí. A to ještě ani nestihly uschnout podpisy zúčastněných a už jej Francouzi porušili. Momentálně máme dobré časy i díky tomu, co dělá Evropská centrální banka. Ale domnívám se, že když začnou úroky růst, přijdou problémy.
HN: Jako členská země eurozóny to ale můžete ovlivnit. Navíc se nyní mluví o vícerychlostní Evropě a i v Česku panuje názor, že je lepší být u jednoho stolu než v předsálí. Nakolik rozhodující je hlas Slovenska?
Nemám pocit, že Slovensko bude moci zasahovat výrazněji než Česká republika. Podívejme se na to racionálně. Ano, francouzský premiér mluví o vícerychlostní Evropě, ale spíš se zdá, že si řeší svoje vlastní problémy. Máme tady výsledky německých voleb, kde to určitě nevypadá na to, že by někdo tlačil na vznik evropského ministerstva financí nebo na užší integraci. Rozumím argumentu "přijměme společnou měnu, abychom mohli sedět u jednoho stolu", ale podle mě nemá žádnou váhu, když užší integrace neprobíhá.
HN: Rozpadne se eurozóna?
Myslím si, že bychom měli využít dobré časy a donutit členské země, aby přišly s kredibilním plánem, jak v eurozóně dodržovat pravidla. Z dlouhodobého hlediska v momentálním nastavení nemůže přežít. Z Evropské centrální banky se stala pokladnička pro všechny. Co se stane, když stoupne inflace nad dvouprocentní cíl? Zvýší cíl na čtyři procenta a řeknou, že taková inflace je pro ekonomiku nejlepší?
Eurozóna má problémy a teď v dobrých časech nejsou vidět. Stejně jako před krizí nebylo vidět, že Španělsko příliš investuje do nemovitostí, že Řekové měli nejdražší olympiádu v historii a zvýšili si důchody tak, že se průměrnému zaměstnanci vyplatilo odejít do penze, protože měl větší příjem. To také nebyl problém do té doby, než přišla krize a bylo jasné, že je to neudržitelné.
Vidím to i na Slovensku, kde si ministr financí myslí, že umí skvěle hospodařit, protože nemusí vyrovnávat rozpočet, jelikož nám dluhopisy trhají z ruky. Dávno jsme měli mít vyrovnaný rozpočet namísto schodku, ale stejně si toho ministr financí nemusí všímat, protože prostředí, které vytváří ECB, znamená, že mu odpustí všichni.
HN: Vy si pamatujete, kdy někdo dělal reformy v dobrých časech?
Nemám naivní očekávání. Jen tvrdím, že představa, že se tento spolek bude víc integrovat a že nám něco ujede, je přehnaná.
HN: Jaké doporučení byste dal České republice?
Já bych se do eura nehnal. Pokud chcete politiku ECB, můžete navázat korunu na euro. Tím se sami rozhodnete pro výhody měnové unie. Vy jste v eurozóně obchodně, naštěstí, stejně jako my.
V roce 2012 jsem si položil otázku, jakou měnu bude mít Slovensko za deset let? Nakonec mi vyšlo euro, ale s pravděpodobností 40 procent. To znamená, že tam je obrovská míra nejistoty s ohledem na přežití měny, což je dost zlé. Právě v roce 2012 se ukázalo, že nadnárodní firmy chystají krizové plány "co by kdyby" s eurem. Od té doby jsme vytvořili společný rezoluční fond, budujeme bankovní unii, zdá se, že jsme všechno vyřešili. Ale například Italové zachraňují svoje domácí banky naprosto mimo evropská pravidla a prošlo jim to. Takže, máme společné řešení, nebo výjimky?
HN: Umíte si představit, že by se Slovensko vrátilo zpátky ke koruně?
Nechci, aby Slovensko zavedlo zpátky korunu. My jsme v eurozóně, náklady byly a jsou obrovské. Nechci, aby Evropa rušila euro a abychom se vraceli k národním měnám. Ale chtěl bych, aby se eurozóna co nejdřív opravila. Nemůžeme se tvářit, že je všechno vyřešené, což je aktuální převažující názor. Není to otázka toho, že vymyslíme nějaké trvalé optimální řešení, ale toho, aby euro přežilo další krizi. Není to tak, že se něco rozpadne hned. I komunismu to trvalo čtyřicet let.
