Vcházím do areálu slavné nemocnice v centru velkého města. Dva vrátní se zapálenou cigaretou stojí u brány hned vedle cedule s nápisem "zákaz kouření". Mířím na jedno z nejlepších pracovišť v zemi. U jeho vchodu pobíhá pes, očichává rohy a náhle zvedá nožičku a… ano, značkuje vstup na kliniku.

I takhle by se dala popsat realita českého státního zdravotnictví přibližně za 7,5 procenta hrubého domácího produktu. Už jsem si zvykl, že v zahraničí vypadají nejen slavná, ale i obyčejná zdravotnická zařízení k světu. Prostě nepoznáte rozdíl mezi budovou banky či hotelu a nemocnicí. A o kterých zemích hovořím? Nejen o těch nejrozvinutějších, o nichž víme, že čím bohatší, tím více ukrajují ze svého HDP na zdravotnictví. Řeč už je i o těch, jejichž výrobky jsme si zvykli považovat přinejmenším za méně kvalitní. Je pravda, že na jejich ulicích se sice dusíte ve smogu z aut, ale v nemocnici vám může být překvapivě hezky.

Končící vládě musíme poděkovat, že platy zdravotníků zvedla o desítky procent. Jenže ušmudlanost českých špitálů nezmizela. Je symbolem dlouholetého podfinancování a rovněž neúcty k obyčejným lidem, kteří si "toho svého" doktora, na rozdíl od politiků, nikdy nenajdou. Většina pacientů ani neví, že by si ho vůbec měli hledat.

Naše hospodářství roste a zdravotníci na to reagují po svém. Sestřičky mizí z nemocnic směrem do odvětví, kde se tolik nenadřou a dostanou více zaplaceno. Nadaní mladí lékaři končí v zahraničí. To není odborářská agitace, to jsou fakta. Stovky zrušených nemocničních lůžek jsou toho dokladem.

A současná medicína se mění každým dnem: jednodenní chirurgie, centralizace pacientů v rukou nejzkušenějších odborníků, biologická léčba či jiné vymoženosti stojící i miliony korun na jednoho pacienta. Tohle už tradiční český model neunese: mnoho malých (čti zbytečných) nemocnic, nemožnost připlatit si za léčbu a především šance tu nejmodernější (čti nejdražší) léčbu vůbec dostat. Za současný podíl z HDP a bez reformy zdravotnictví nebudeme umět na tyto výzvy reagovat. Českých lékařů bude dále ubývat, což víme již nyní, ale především, nové postupy budou čím dál dražší. Zaplatit je všem potřebným? Chiméra, kterou nikdo nemůže myslet vážně.

Doufám, že reformu systému snad ještě zažiju. Rád si připlatím za to, abych v budoucnu mohl dostat nejlepší léky z rukou nejlepších dostupných lékařů. A snad to bude v hezké nemocnici, kde se nebude kouřit a psi si nebudou značkovat svá teritoria.