Vcházím do areálu slavné nemocnice v centru velkého města. Dva vrátní se zapálenou cigaretou stojí u brány hned vedle cedule s nápisem "zákaz kouření". Mířím na jedno z nejlepších pracovišť v zemi. U jeho vchodu pobíhá pes, očichává rohy a náhle zvedá nožičku a… ano, značkuje vstup na kliniku.

I takhle by se dala popsat realita českého státního zdravotnictví přibližně za 7,5 procenta hrubého domácího produktu. Už jsem si zvykl, že v zahraničí vypadají nejen slavná, ale i obyčejná zdravotnická zařízení k světu. Prostě nepoznáte rozdíl mezi budovou banky či hotelu a nemocnicí. A o kterých zemích hovořím? Nejen o těch nejrozvinutějších, o nichž víme, že čím bohatší, tím více ukrajují ze svého HDP na zdravotnictví. Řeč už je i o těch, jejichž výrobky jsme si zvykli považovat přinejmenším za méně kvalitní. Je pravda, že na jejich ulicích se sice dusíte ve smogu z aut, ale v nemocnici vám může být překvapivě hezky.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?