Trápení státu s Českými aeroliniemi se blíží ke konci. Ruka v rukávu sice ještě úplně není, ač se Travel Service z důvodu, který není zcela jasný, snaží tento dojem vytvořit, ale jinak než prodejem zbytku akcií vlastněných státem to vlastně už nemůže dopadnout. Dvacetiprocentní podíl nemá v situaci, kdy druhá strana ovládá prakticky celý zbytek, valnou cenu. Národní dopravce tak skončí v rukou soukromých aerolinek, které takřka z 50 procent vlastní neprůhledná čínská skupina CEFC.

Podmínky obchodu mezi Travel Servicem a dosud největším akcionářem ČSA Korean Air neznáme. A tak je tajemstvím i to, kolik stát skrze svou firmu Prisko inkasuje. Výrazně nad 100 milionů korun to ale nebude. To je částka o dva řády nižší než peníze, které stát za poslední dekádu do aerolinek nalil. Zachraňování "rodinného stříbra" tak končí ohromnou ztrátou. Plakat nad rozlitým kerosinem už smysl nemá, pokusit se najít poučení snad ano.

Poločínský low cost v národních barvách

Že prudký pád ČSA přímo souvisí s tím, jak aerolinky v minulé dekádě řídil Jaroslav Tvrdík, bývalý ministr obrany za ČSSD, a že klesání nevybrali ani jeho následovníci, je dobře známo. Tvrdíkovská éra začala velkolepými plány, podobně velkorysými nákupy techniky a obřími částkami za poradenské služby. Ani piloti a další personál si na začátku neměli na co stěžovat. Dohánění západoevropské platové úrovně je ale dávno passé, místo toho přišlo propouštění i dobrovolné odchody pilotů, kteří u agonie nechtěli být.

Travel Service začíná budovat nové České aerolinie, konečně je ovládne

Travel Service je z jiného těsta, dlouhodobě stlačuje náklady, jak to jen jde. Pro piloty to znamená mnohem tvrdší chleba a výrazně nižší příjem, než je v regionu, nejen v ČSA, zvykem. Pro vládní strany, které nyní mávají hesly o vyšších platech, je nepříjemné, že před volbami se o výkladní skříň českého letectví hlásí firma, která tradičně kráčí po mzdovém dně. Odbory na to však neupozorňují − v Travel Servicu žádné nejsou a nikdy nebyly. Atmosféra ve firmě tomu, eufemisticky řečeno, jaksi nepřeje. Protiváha manažerům tak chybí.

S odchodem státu a Korean Air bude mít Travel Service volné ruce. Ne že by se Korejci během let, kdy byli největšími akcionáři, snažili do řízení zasahovat. Podíl v ČSA dostali, i při zohlednění výdajů na navýšení kapitálu, tak levně, že vlastně nic neriskovali. Pojistili si jen, že na linku do Prahy, která je v Koreji velmi populární, se nedostane konkurence, a víc je zjevně nezajímalo. Po čtvrtstoletí staré zkušenosti s Air France se tak nevyvedl ani druhý pokus o privatizaci do rukou renomované aerolinky. Cesta pro Travel Service miliardáře Jiřího Šimáně se naplno otevřela. V křesle druhého pilota sedí paradoxně Jaroslav Tvrdík, který se oklikou přes CEFC dostal zpět k ČSA.

Stát tak nemá peníze ani aerolinky. Patří mu ale ještě řada státních podniků, kterých se nedokáže nebo nechce zbavit. Od velkých firem, jako je ČEZ, Letiště Praha či Lesy ČR, přes pivovar Budvar po naprosté absurdity, jako je hotel Thermal v Karlových Varech, do něhož tehdejší ministr financí Andrej Babiš poslal stovky milionů z rozpočtu, že odměnou mu bude řada záběrů s šéfem filmového festivalu Jiřím Bartoškou.

S péčí laxního hospodáře

Ve všech případech jsou cítit silné tlaky, aby k privatizaci pokud možno nikdy nedošlo. Podklad mají v hmotných zájmech i emocích. Sílu sentimentu a mýtu o rodinném stříbru dobře ukázala i páteční předvolební debata o zemědělství, během níž se utvořila jakási národní pivní fronta. Privatizaci Budvaru odmítla levice, krajní i ta, co je ve vládě, střed a nakonec i ODS, vidící samu sebe jako hegemona pravice. Argumenty jsou stále stejné: spor Budvaru o značku s mocnou nadnárodní korporací prý znamená, že budějovický pivovar musí zůstat národním podnikem. K tomu se ještě přidalo tvrzení o slepici, která snáší zlaté vejce. Jediný, kdo se odvážil postavit proti, byl zástupce TOP 09, který upozornil, že vzhledem k hodnotě Budvaru rozpočet zase tolik zlatých vajec nevidí.

Většina politiků je však přesvědčena, že stát pivovar, energetiku a nakonec i hotel uhlídá a dokáže je rozvíjet. Stejně tak, jako byl kdysi přesvědčen, že nemůže vadit, když svěří aerolinky politickému nominantovi bez špetky zkušeností z oboru.