Počítače ve školách jsou dobré leda do šrotu, způsob výuky informatiky je k ničemu. Závěry České školní inspekce nepřekvapí. Školy jsou podfinancované. Jestli u obrazu za 25 tisíc čekáme, že nás bude těšit navěky a naše vnoučata jej se ziskem prodají, u počítače za stejnou sumu víme přesně, že jde o krám, který nás za dva roky začne rozčilovat, protože nebude schopen toho či onoho. Vědí to i školy, ale kde vzít peníze? A taky, kde vzít učitele? Sedmdesát procent jich nemělo před čtyřmi let aprobaci na výuku informatiky, teď chybí kvalifikovaný učitel už "jen" polovině základních škol.

Povinnou součástí vzdělávání je informatika od roku 2004, kdy Češi vstoupili do EU a následně objevili Facebook a Gmail. Školy musely zařadit hodinu informatiky do každého stupně, což znamená jednou týdně 45 minut. Běžně se učí v pátém a v sedmém ročníku. To není žádný zázrak, zejména když ze statistik vyplývá, že počítačová gramotnost souvisí s majetkovými poměry. Děti, jejichž rodiče mají na tablety a počítače, jim také rozumí. Dobré školy se to alespoň snažily kompenzovat na nepovinné informatice, ta ale často vzala za své s nástupem povinného druhého jazyka.

Podle nedávného průzkumu společnosti Microsoft se Česko navíc připravuje o ženy programátorky. Programování v podstatě dívky nezajímá, chybí jim podpora rodičů a učitelů. I proto se ženy na počtu absolventů informatiky podílejí v Česku jen 16 procenty, v IT pracuje pouze 9 procent žen. V Evropě počítače absolvuje 20 procent žen, v IT pracuje 16 procent žen. Zajímavé je, že v mezinárodním srovnání ICILS z roku 2013 byli čeští žáci paradoxně v počítačové gramotnosti nejlepší z necelých 20 vybraných, především evropských zemí, přičemž české dívky výrazně předčily svoje mužské protějšky. Zřejmě se v průběhu dospívání jejich znalosti ztratí.

Národní vzdělávací ústav už zpracoval návrh, jak výuku zlepšit, aniž by se musel zvýšit počet hodin. Tedy zhruba to, co se učí například malí Estonci, kterým to nijak divné nepřijde, protože využití informatiky vidí denně. Třeba v plně elektronizované veřejné správě.

V Česku, v zemi, kde se obyvatelé po mnoha letech snahy o zavádění státních informačních systémů naučili jen to, že jsou drahé, nefunkční a podporují leda megakorupci, nemůže mít informatika přes všechny vzdělávací plány dobrou pověst. Což je škoda. Protože bez počítačové gramotnosti se české průmyslové montovny a nízkých platů nikdy nezbavíme.