Dva zmlácení zajatci se rusky představují na videu, které do světa vypustili teroristé z Islámského státu, ruské ministerstvo obrany přitom popírá, že by šlo o jeho vojáky. K zajatým mužům se ale hlásí příbuzní a prohlašují, že jde o bojovníky ze soukromé Vagnerovy armády, která v Sýrii bojuje poté, co pomáhala separatistům na Ukrajině. Osud obou mužů není jasný, stejně jako to, jestli je Moskva zkouší zachránit.

"Jmenuji se Roman Zabolotnyj z Rostovské oblasti a tohle je Grigorij Curkan z Moskevské oblasti," říká na krátkém videu jeden z mužů. Oba jsou spoutaní a jeden je silně zbitý. Do zajetí padli během minulého týdne během protiútoku Islámského státu ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur.

Ruské redakci Radia Svoboda se přihlásil bratr Grigorije Curkana Roman. Potvrdil, že jeho bratr odjel bojovat do Sýrie letos v květnu jako člen soukromé vojenské jednotky. K tomu, aby promluvil, jej přimělo prohlášení ruského ministerstva obrany, že zajatci nejsou příslušníky ruské armády. Jeden z představitelů ministerstva dokonce spekuloval, že může jít o Rusy, kteří na Blízký východ odjeli bojovat na straně Islámského státu.

Rusové v cizí válce

Krach Slavonic Corps

Poprvé se ruští žoldáci vydali do Sýrie v roce 2013 pod hlavičkou Slavonic Corps a měli pro tamní vládu chránit ropné pole. Teprve na místě zjistili, že ho musí nejdříve dobýt. V říjnu téhož roku měla jednotka ztráty a povstalci u padlých nalezli ruské dokumenty. Ruské úřady odvezly ozbrojence domů a společnost byla zrušena.

Boje na Donbasu

V roce 2014 se na straně doněckých separatistů na Ukrajině objevila jednotka profesionálů s moderními ruskými zbraněmi. Říká se jim Vagner podle volacího znaku jejich velitele, podplukovníka Dmitrije Utkina. Ten byl později vyfocen při přebírání vyznamenání od Vladimira Putina. Od konce roku jsou vagnerovci v Sýrii.

Kdo platí Vagnera

V ruském tisku se spekuluje, že žoldáky platí "Putinův kuchař", podnikatel Jevgenij Prigožin. Ten je spojován i s "fabrikou trollů", která zahlcuje sociální sítě a debaty na internetu proputinovskými komentáři.

"Vagnerova jednotka vznikla pod kontrolou státu a stát teď tvrdí, že musí zjistit, jestli na videu jsou ruští občané? To se je snaží odepsat? Vždyť tam se nebojuje jen kvůli penězům, ale i proto, že je to správné. Hájí zájmy státu, a ne své vlastní," prohlásil Roman Curkan.

Pro jeho bratra to nebyla první cesta do Sýrie. Poprvé se tam podíval v roce 2013, tehdy ještě jako člen v Hongkongu zaregistrované firmy Slavonic Corps. Ta uzavřela se syrským ministerstvem energetiky kontrakt na ochranu ropných nalezišť. Po příjezdu ovšem žoldáci zjistili, že naleziště mezitím obsadili povstalci, a tudíž si ho musí vybojovat zpátky. To se nepovedlo, během bojů několik z nich padlo a povstalci získali důkaz, že na straně syrského režimu bojují Rusové.

V reakci na to Moskva okamžitě evakuovala všechny žoldáky do Ruska. Dva majitelé Slavonic Corps byli dokonce odsouzeni k vězení za službu v cizí armádě, řadové bojovníky úřady upozornily, že bez svolení státu nemohou bojovat v cizích válkách.

Potřebný souhlas ale přišel hned o půl roku později, když Moskva vyslala své jednotky na východní Ukrajinu k podpoře donbaských separatistů, kteří začali prohrávat v boji proti vládní armádě. Skutečné armádní jednotky se Kreml snažil používat jen pro určité operace. Soukromá jednotka složená z vysloužilců pod vedením dalšího veterána první syrské kampaně, podplukovníka Dmitrije Utkina zvaného Vagner, bojovala nejen proti ukrajinské armádě, ale podle separatistických zdrojů také likvidovala ty místní polní velitele, kteří se nechtěli podřídit novým úřadům separatistů.

Vagnerova jednotka po skončení největších bojů na Donbasu řešila také problém ruských dobrovolníků, kteří do regionu přijeli bojovat a neměli se k návratu domů. Takovým lidem nabízela práci. "Grigorij byl kuchař a nemohl najít práci, ze které by uživil rodinu se dvěma dětmi. V Sýrii mu nabídli velmi pěkné peníze," řekl jeho bratr Roman.

Podle dokumentů, které zveřejnil server Fontanka.ru, výplata řadových bojovníků na frontě dosahovala tří set tisíc rublů měsíčně, což je asi 120 tisíc korun. Důstojník si mohl vydělat i dvojnásobek.

Související