Kdy, když ne teď, volají hlasitě v USA stoupenci zákazu volného prodeje útočných zbraní. Zní to logicky: je to pár dní, co šílený střelec Stephen Paddock pozabíjel z okna svého hotelového pokoje v Las Vegas takřka šedesát lidí a dalších více než čtyři sta zranil. Připomeňme, jak to bylo. Do shromáždění na jednom koncertě střílel asi deset minut. Palba to byla tak rychlá, jako by v rukou třímal automatickou pušku. Každý znalec amerických zákonů o nošení zbraní nad tím zpočátku jen kroutil hlavou. Automatické pušky, které umožňují střílet v rychlém sledu, tedy obvykle zhruba deset střel za vteřinu, jsou přece v USA od roku 1986 fakticky zakázané. Teoreticky si je pořídit lze, je to však zdlouhavý administrativní proces, spojený s tuze důkladnou prověrkou vaší minulosti, lékařských záznamů a podobně.

Že by někdo, z koho se vyklubal masový vrah, mohl proklouznout takovým sítem? ptal se kdekdo. Jenže pak vyšlo najevo, že Paddock ničím proklouznout nemusel. Měl arzenál poloautomatických pušek čili takových, které si naopak lze pořídit snadno. Poloautomaty se jim říká proto, že sice nemusíte každý náboj zvlášť zasouvat do hlavně, to za vás obstará puška sama, střílíte však pouze tak rychle, jak dokážete mačkat prstem spoušť. Tedy asi jednou za vteřinu. Jak to tedy dokázal? Paddock na pušky namontoval málo známé, přitom ale v obchodech běžně dostupné vybavení: tzv. bump-stock, tedy kopyto, které s využitím zpětné energie při výstřelu pomáhá vašemu ukazováku rychleji mačkat spoušť. Tak rychle, že vlastně pálíte rychlostí automatického kvéru. Počet mrtvých a hlavně zraněných tomu odpovídá.