Existuje prý přes sto bulharských písní o červeném vínu, ale jen jedna o bílém. Víte, jaká má slova? "Vínečko bílé, proč nejsi červené!" Vtípek, který nám řekl kamarád v restauraci v Sofii, dobře ilustruje bulharskou produkci vína. Specializují se na červené a umí ho opravdu dobře. Když chtějí, sluší se dodat s trochou jízlivosti.

V 80. letech bylo Bulharsko dokonce druhým největším výrobcem vína na světě, kvantita však poněkud válcovala kvalitu. Po pádu komunismu přišel útlum, dnes je však o vínu zase víc slyšet. A pokud jde třeba o vinařství ve slunečném údolí Bessa Valley ve středním Bulharsku, neuslyšíte (a hlavně nebudete pít!) rozhodně nic špatného.

Cesta není lemována krásnými výhledy, ba naopak. Venkov je tu chudý a vesnice neuklizené, na vinici se dostanete jen skrze zaprášenou cementárnu. Ale pak jako byste projeli do pohádkového světa, na kopci osázeném v roce 2001 vinnou révou dovezenou z Bordeaux je nádherný viniční statek. Sklepy a výrobou nás provází enolog Daniel a je hezké sledovat, jak je na vinařství pyšný.

A je na co! Bulharská tradice, sahající až k starověkým Thrákům, se zde spojila s penězi rakouských bankéřů a francouzským šarmem. Ten dodává hrabě Stephan von Neipperg, čerstvý šedesátník a majitel šesti vinařství v Bordeaux. Propůjčil Eniře z Bessa Valley svůj erb, a tím pádem osobně na výrobu dohlíží. Je to například on, kdo u každého ročníku rozhoduje o složení kupáží.

Mým tipem je ovšem čistý Merlot pod názvem Petit Enira 2012. Ležel šest měsíců na sudu, je za skvělou cenu zhruba pět eur, tedy kolem 130 korun.

Barvu má tmavou, až do borůvek, na nose nabízí krásné aroma zralých černých bobulí. Chuť plná a kulatá, naleznete v ní nezralé moruše a černý bez, mísící se s balkánským šípkovým džemem. Čerstvá dochuť vás magicky popostrčí k dalšímu doušku. Nečekejte mnoho vrstev, tohle víno je jednoduché. Ale tím nejlepším způsobem: pěkně, přímočaře a harmonicky.